„Hvězdičko blýskavá,
mám život svázaný s tvým.
Těžko tě získávám,
lehko tě ztrácím, já vím.“

Tak to zpívával Petr Novák.

Jsme v době hvězdičkové. V době vlastně infantilní. Lidé jsou rozděleni na dvě skupiny: jedni, co hvězdičky potřebují, vyžadují a škemrají o ně a druzí, kteří je radostně přidělují, neradi poskytují, věnují, odpírají, rozmrzele odebírají a s gustem negují. A ti druzí chtějí například navštívit jim neznámou restauraci. Prvně se podívají na net, kolik má hvězdiček. A recenze pochopitelně. Teplé pivo, studené párky.

Chtějí si stáhnout nějakou jim potřebnou aplikaci. Existuje jich několik podobně zaměřených? Inu, zjistí, která má více hvězdiček, a tu si vyberou.

Samozřejmě, že existuje třetí skupina, která vyjde v noci na venkově na zápraží (jako já občas na chalupě) a s hlavou vyvrácenou k obloze pozoruje, bez světelného smogu, tu nádhernou záplavu hvězd, i mléčná dráha září a veškeré ostatní hvězdičky jsou jí naprosto ukradené.

„Tohle jsou hvězdy! Ty vymyslel vesmír! Ne nějaká lidská stupidita. Tu ať si nechají…kde chtějí.“

Ať už dnes použijete jakoukoliv službu, mnohdy se od poskytovatele dočkáte dotazu, jak byste ji ohodnotili, někdy jen vyzývavě „ohodnoťte naši…“ a vy hledíte na podsunutou řadu pěti prázdných hvězdiček. Je na vás, kolik z nich vyplníte žlutou barvou, abyste měli klid. Nemusíte. Není to povinné. I já klikám na tlačítko „Později“ nebo „Teď ne“.

• Bylo to fajn? Pět hvězd!
• Nebylo to úplně ono? Čtyři hvězdy.
• Našel jsem v jídle vlas! Kuchaře vyměnit! Tři hvězdy!!
• Nebyl to vlas! Kdoví co to bylo…? Dvě hvězdy! Maximálně.
• Po třech dnech se mně ptáte? Vždyť já už ani nevím, ve které knajpě jsem se opil! Vlezte mi na…. jedna hvězda! (I když obsluha se mohla přetrhnout a lila to do něho, co to šlo…)

To byli ti, kteří je přidělují.

A teď ti, kteří je potřebují, vyhledávají:.... jen si to zkuste představit.

Liftago. I u nás funguje systém hvězdičkování. Zákazníci můžou, my řidiči musíme. A protože u Liftaga je vše na výběru zákazníka, má onen možnost si k poptávané jízdě svého řidiče vybrat. Podle ceny, podle času dojezdu, podle typu auta, podle xichtu na fotečce a…. podle HODNOCENÍ!

Hodnocení vždy záleží na náladě hodnotitele, jak už jsem se snažil předznamenat.

Dlouho mi trvalo, než jsem si vybojoval hodnocení 5,0. (A dlouho se neudrží…) Lidé to vnímají a říkají, že už dávno u nikoho neviděli „pět z pěti“. Je to odměna za to, že něco dělám dobře. Pak přišla jedna jízda. Přes celou Prahu. Dva taxíky, protože více osob jelo do stejné hospody. Dal jsem na Waze, ale protože už není to, co býval, trochu jsem to „prokoučoval“ a ten druhý taxík byl v cíli asi o deset minut dříve. Šikula! Byla to Oktávka, nebyl to dron. Své osádce jsem se omlouval (Jeremenkova, Podolské nábřeží, Barrandovský most, Mrázovka, Strahovský tunel... Pražáci to ve špičce znají…). Pán vedle mě mi říkal:

„Mně je to jedno, ale ten pán, co to objednával a je v tom druhém taxíku, je tak trochu pruďas!“

Výsledek byl ten, že mi objednavatel za to udělil jednu hvězdu a já jsem opět rád, že toho člověka už nikdy nepotkám (díky našemu systému). Ale hodnocení se mi zprůměrovalo a spadlo na 4,98.

Při jedné z následujících jízd mi hodnocení spadlo opět o setinu. Ani nevím proč. Čekal jsem tedy na týdenní výpis, abych se dověděl něco bližšího. Od kohosi tam byly tři hvězdičky a jedno negativní označení za čistotu vozu (rovněž už ho nepotkám). Ale hned vedle toho, v jednom řádku, jsou dvě pochvaly za čistotu vozu!

Lidé hodnotí všechno podle své momentální nálady a neuvědomují si, nebo to dělají záměrně, že infantilními hvězdičkami můžou leccos změnit, ba i ublížit. Stará mi nedala? Naperu ti to! Uškodím ti! A další zájemci o tu danou službu nad číslem, které nevyjadřuje někoho absolutní spokojenost, krčí rty a přemýšlí,.... jak je uvedeno výše.

Takže já teď opět bojuji, abych se dostal zpět na 5,0, protože na to zákazníci hledí, je to věc mojí prestiže a mám tak s těmi hvězdičkami blýskavými svázaný život.

Existuje ale jedna, kterou nikdy nezískám.
Ach, Markétko…! Hvězdičko moje nedosažitelná!