Po dlouhé době jsme s dcerkou vyjeli na chalupu v severních Čechách na návštěvu za babí. Měl jsem mimo jiné v hlavě přání vystoupat na kopec Studenec (736 m), který máme přímo ve výhledu z chalupy. Na tom kopci je totiž druhá nejstarší železná rozhledna u nás. Postavena byla v roce 1888. Jak jsem již kdysi psal, nejstarší je nad Tanvaldem. V roce 2008 byla díky šikovným lidem, kterým záleží na tomto kousku krajiny, z vrcholu Studence letecky snesena, opravena a vynesena zpět. No a já ji takovou ještě neviděl. Naposledy to bylo před drahnými lety, když ještě byla celá zrezivělá, některé plechy na odpočívkách už chyběly úplně. Překračovali jsme tenkrát prázdná místa po nich, stoupali na vrchol a slovo adrenalin nám ještě nedávalo jeho plnohodnotný význam. Kdybych ho tehdy znal, určitě se mi štorcne hércna! (Pardon, zase vzpomínka na Brno.)

Mamce jsem výlet navrhl, že bychom vyjeli autem až do vísky Lísky, odtud už to není do až takového kopce, jestli pojede také. Souhlasila, i když o situaci věděla, já už dávno ne, už jsem si to nepamatoval. Ono je to totiž ve finále pořádné stoupání! Musím připomenout, že mamce je 92 roků a má můj neskutečný obdiv!

A tak stoupáme krpálem po čedičovém chodníku, který tu zhotovili ještě Němci (Může zase někdo remcat, ale je to tak! I hospoda pod rozhlednou byla! Dnes jsou tu po ní ruiny.), vybíráme si pečlivě cestu, protože čedičové balvany po těch desetiletích, kdy si jich nikdo nevšímal, už změnily polohu a já mám zatím trochu výčitky, jestli jsem to s návrhem výstupu na vrchol nepřehnal. Kopec jsme zdolali, vystoupali po schůdkách, kdy na každém jednom z nich je tabulka se jménem dárce, který přispěl na obnovu rozhledny (na jednom jsou jména našich a rodiny mé sestry), na vyhlídkovou plošinu a vůbec jsme si nemuseli říkat:

„Dobyt!...No, nic moc, když to srovnám s tím výletem na Kokořín,...“ atd., však víte.

A teď ten nadpis. ‚Hodně, ale ne víc.‘ Jak tak stoupáme, a pak zase klesáme, povídáme si, já mám ony výčitky a napadly mě dvě příhody z taxíku. Celé to vlastně souvisí se čtvrtou dohodou Toltéků - Dělej všechno nejlépe, jak umíš, ale ne lépe! V tomto případě myslím na určité zvyklosti a zaběhlosti, které dodržujeme, a jsme s nimi spokojeni. Pokud je ale chceme porušit - překonat, může se to nevyplatit.

Reaguji na poptávku z jedné ulice na Černém mostě do polikliniky Parník. 900 metrů. „Sen“ taxikáře. Jeanette. Pajdá ke mně mladá paní. Sedá do auta a omlouvá se, že jede jenom kousek. Říkám jí:

„Buďte úplně v klidu! Kdybych nechtěl, tak vám jízdu nenabídnu! Nabídl jsem jednak proto, že jste Jeanette, to se mi často nestává, a také proto, že když chce někdo odvézt 900 metrů na polikliniku, má k tomu jistě důvod.“

Ta paní si šla po ránu zaběhat. Jako vždy. Protože měla času nazbyt, řekla si, že si okruh ještě o kus prodlouží. A v prodloužení zakopla a ošklivě si natloukla kolena. Udělala jen něco navíc...

Za nějaký čas jedu pro pána do Thomayerky. Pán na mě čeká už na parkovišti před traumacentrem, omotaný obvazy, krvavé strupy po různých částech těla. V takových chvílích si vzpomenu na Erbenovu Kytici, ovšem v podání Jiřího Suchého:

„Ženo! Vracím se z bitvy. Z vítězné bitvy!“
„No nazdar! Jak asi vypadá ten poražený!“
Pánovi opatrně říkám:
„Silniční lišej?“

Ano. Prý si vyjeli se synem na kolech. Mimořádně „bez holek“, tedy bez manželky a druhé dcery. Tak se rozhodli pro delší okruh. Udělali něco navíc. Mimo své zaběhlosti. Výsledkem byl pád z kola, let, přistání a ošetření v nemocnici.

Dělejte vše nejlépe jak umíte, ale ne lépe! Nic navíc! Nebo se pak nedivte. ;-) Já jsem si v dětství také říkal, že tu sjezdovku sjedu ještě jednou. Ano, sjel jsem ji, ale na kanadkách Horské služby a se zlomeným bércem.

Cesta nám uběhla, jsme opět u auta a celí. Rozhledna je krásná, i když rozhled z ní zatím moc není. Snad se zdejšímu spolku nakonec podaří vyjednat s ochranáři snížení korun stromů. Při pohledu dolů z vyhlídkové plošiny k patě věže jsem měl zvláštní pocit. Ale jiný, než když jsem se díval dolů z té původní, rezavé, děravé. Esli vono to nebude tím, že mi bylo o třicet méně!

Mami, jsi úžasná, že jsi to zdolala!

Hluboké koření!