Přijíždím k jedné firmě pro balíčkovou zakázku. Je před Vánoci a pracovnice má za úkol obeslat všechny obchodní partnery malou pozorností. Vrhá se do toho svědomitě a s nejvyšším nasazením. Ověřuji si telefonicky adresu, protože v aplikaci je nejasná.

„Ano, je to Budějovická 13. A prosím, nevzal byste nám toho víc?“ ví, že sehnat kurýrní auto je v tuto dobu značně obtížné, ale snaží se úkolu zhostit. (Však vidíte - balíčky vozí i taxíky.)

„Rád bych, ale nemůžu! Trasa je napevno dána. Musíte si objednat další rozvoz.“ neumím paní potěšit.

„Nevadí, tak pojeďte, čekám dole na recepci!“ je určitě ráda, že alespoň části zásilek se dokáže zbavit.

Zaparkuji před firmou a jdu najisto: Moje pátravé oči hledají oči toužebné a v davu lidí se pohledy těch, kteří mají stejné zájmy, nemohou minout. Jdeme, či snad běžíme k sobě, „bo neni čas!“. Paní mi předává specifické papírové taštičky s láhvemi na dvě adresy.

„Á, nadchází doba kapalná!“ říkám pobaveně, když zahlédnu ježatou řadu kolem recepčního pultu. Přebírám s úsměvem zásilky k okamžitému a střelhbitému doručení na příslušné adresy, kde je jimi třeba poděkovat za spolupráci v uplynulém roce a vyjádřit snahu o porozumění ke spolupráci v roce příštím.

Na recepci první cílové firmy okamžitě po příchodu „rekognoskuji terén“ a děvčatům, která zde střeží vchod, říkám:

„Prý tu máte málo lahví, tak jsem vám ještě nějaké přivezl!“ vědom si situace - recepční pulty firem v tomto období totiž vypadají vesměs stejně. Děvčata se jen mlčky ohlédnou za sebe a jejich pohledy významně ulpí na hradbě vytříbených nápojů, které tam přivezli předchozí takoví, jako já, a které se krčí u zdi, než si je rozeberou ti, kteří zrovna mají „žížeň“.

„Postavte je k těm ostatním!“ zní z jejich hlasů rezignace. Byla tam láhev pro šéfa? Nevadí, údržbář také rád ochutná. No co? Jméno na ní nebylo…a i on si poděkování jistě zaslouží, protože bez jeho topenářské zručnosti by byla i šéfovi ziminka. (“Je to moc?“ řekl by Luděk Staněk)

Je to úžasné! Lidé na sebe myslí, chtějí si navzájem udělat radost a obdarovávají se něčím, o čem si myslí, že toho druhého potěší. Do soukromí každého nezasahuji - tam to vesměs víte sami: Auto - nejlépe z Chiny, zlato - ale „echt gold - ňákej gold!“, diamanty s certifikátem pravosti přímo od znalce z přítmí průchodu na Václaváku, iPhone model SAPA (“Hruska lepsí nez jabko! Víc iPhone!“), kabelka od Lojzy V., dovolená na Kanárech či jiném ptactvu...na víc mi při mém postavení chybí fantazie. Pokud jde o firemní blízké, nabízí se…. flaška!

Vzpomínám na moji dávnou milou kolegyni. Její muž tehdy pracoval jako obchodní ředitel jisté firmy, která dodávala zboží do hobby marketů. A pamatuji jeho slova:

„Já tam tak stojím, v igelitce mám ty kalendáře, otvíráky, klíčenky, propisky a proti mně leží kompletní lyžařská vybavení, dovolené v Alpách,... Jojo, je výhodné být hlavním nákupčím!“ a příští rok se jeho firma „plácla přes kapsu“ a věnovala obchodním partnerům prostřednictvím svých zástupců alespoň DVD přehrávače. No, nevím, jak to tenkrát obstálo proti…. teď už je to jedno. Vždyť už ani pomalu nikdo neví, co je to DVD.

Je potřeba dodržovat dodavatelsko - odběratelské vztahy, to bezpochyby! Uvědomuji si v té souvislosti slova tuším Jiřího Suchého, kdy líčil, že si se sousedem na Vánoce vždy vymění láhev Martini. Každý z nich ví, co tomu druhému dá a co od něho dostane. Není tu diference v ceně, aby nikdo neměl výčitky kvůli rozdílné hodnotě dárku. Jen si prostě vymění dvě identické láhve.

Jedna věc je ta, že si jako dárky „vyměňujeme“ láhve alkoholu, čímž přispíváme ke statistice jeho spotřeby, druhá věc věstí zacyklenost v této situaci.

Znovu opakuji: v soukromí se známe a naše touha někoho blízkého obdarovat se setkává s porozuměním a úspěchem. V širším spektru….

Kdybyste…třeba…náhodou…, mám rád Cabernet Sauvignon, nejlépe z Chile…

Užívejte si klidu Svátků po předvánočním shonu a odpusťte kurýrům, že vaše balíčky nedokázali dovézt včas. Za vaším zvykem, že dárek od vás musí váš blízký obdržet přesně na Štědrý den, se skrývá soustava lidí, kteří „jedou naplno“, a kteří si teď po tom každoročním „masakru“ více než kdy jindy lížou rány.

A do Nového roku vám všem nevnucuji hodně zdraví, to zvládne každý. Já vám ze srdce přeji, aby se ve vás vždy našlo dostatečné množství vcítění, porozumění, empatie, myšlenek na komfort toho druhého a úcty k němu, ale i pokory ke všem, se kterými se máte, musíte, potřebujete, můžete, chcete, či toužíte setkat!

A také, aby ve vás doba kapalná po novoročním veselí nezanechala žádnou a řádnou „kočku“!

A láska? Chcete lásku? Ale no tak dobře, tak si ji klidně mějte!

(Pak už ale zhasnout… a spát!)

PF 2026