K této krátké úvaze, která tak trochu navazuje na moje minulé povídání, mě přiměl poslední komentář k onomu minulému článku od „kolegy“. Určitě to myslel dobře a já jsem jen jeho radu až tak dobře nepochopil, když mi doporučil, abych se od zlých zákazníků odreagoval v kasínu, byť jakémkoliv. Není to vůbec nic proti „kolegovi“, jsem rád, že zareagoval v diskusi, vážím si toho, má určitě své vlastní zkušenosti, mrzí mě, že možná nepěkné, ale asi jiné moje články nečetl.

Již přes osm let sloužím lidem, ze kterých nemám strach. Nepřipouštím si, že by kdokoliv z nich mohl být zlý, abych měl pak potřebu si jakkoliv léčit nervy. Proto jsem již dávno předtím opustil jistou službu - dispečink a s ostatními, nejmenovanými, si už vůbec nebudu začínat. Nikdy! Zůstávám už věrný jen jediné aplikaci. Snad z loajality, určitě kvůli kvalitě té aplikace, ale hlavně kvůli zákazníkům. A také si neustále připomínám, že co vysílám, to se mi větší měrou vrátí. Snad…

Začátky byly krušné, to ano. Inu - levná služba. A levná služba přitahuje odpovídající klientelu. Všechny ostatní špatné zkušenosti mám teď už jen zprostředkovaně. A ti lidé mají svá jména, nejsou to „jedna paní…“ Moje bývalá sousedka, například, chvíli jezdila pro levnou službu, kde na řidiče nebyly kladeny pražádné nároky. Umíš řídit? Jezdi! Byla přepadena, okradena, zbita a zdravotní následky si nese dodnes. Ale jsou levní, tudíž přitahují sobě podobné… Prosím, prosím, kdyby kdokoli měl puzení… V tom světě žiju a vím o něm své!

Na všechno jsou vždy potřeba dva!
Jsem asi divnej dročkař.
Nikdy jsem nikoho „nenatáhl“, oproti tomu jsem nikdy neměl u hlavy pistoli.

Nikdy jsem nepřešlapoval před „bordelem“, aby mi portýr dal všimné za to, že jsem mu tam přivezl „kunčafty“, oproti tomu mně nikdo nelechtal nožem pod žebry.

Nikdy mi nikdo (lépe řečeno - žádná) nechtěl za jízdu zaplatit „protislužbou“, oproti tomu mi za celou tu dobu pár lidí uteklo bez zaplacení (Když to chce někdo udělat, udělá to. Jako když chce něco ukrást v obchodě. Mám ho zastřelit?).

Nikdy jsem se nesnažil „pokoušet Fortunu“ v žádné herně ani kasínu (a vídám taxíky před hernami), abych si přivydělal, když „to zrovna nejezdí“, oproti tomu jsem nikdy nikde nepostával na benzínce s kávou v kelímku z automatu, abych s kolegy probíral, kdo mi pozvracel auto (To není jen můj výmysl, to se mi i kdysi jedna „pumpařka“ svěřila, že musela z místa u jedné „profláknuté“ čerpačky, kde se scházejí taxikáři, Bolti a Ubeři odejít, protože už ty kecy nemohla poslouchat.).

Ano, to všechno patří, nebo snad patřilo, k světu, ve kterém jsem se náhodou ocitl. Nevybral jsem si ho, ale okolnosti mně přinutily, abych si ten svět vyzkoušel. A není to všechno špatně. Našel jsem se v něm, vybral si svoji pozici a nepotřebuji nic z výše uvedeného. Jsem tu pro své zákazníky, kteří jsou milí, slušní, nemají potřebu utéct a dělá mi radost jim posloužit, protože taxi je, málo platné, služba. A oni to, zdá se, vnímají. Vědí, proč jezdí s námi - s Liftagem.

Nevkládám ruku do ohně za všechny své kolegy, jednám jen sám za sebe. Jen čekám, až ten, kdo možná v životě taxi nevyužil, ale přesně ví, že jsme všichni podvodníci a mafiáni, přijde a řekne mi to do očí. Přijde? Myslím, že ne…

A víte, jak se odreaguji? No přece s dalším novým zákazníkem!

Novým?

„Jé, dobrý den! S vámi už jsem jela! Jak se pořád máte?“

„Skvěle! Protože stále vozím skvělé lidi!“