TAXIZKAZKY: Co se mnou dál?
Tak jsem se zase jen tak zamyslel a uvolnil tok svých myšlenek. Abyste si odpočinuli, odpoutali se. O dění v naší politice se postarají jiní a co se děje v Americe nám snad cenu chleba a gothaje neovlivní (viz níže).
Občas, zřídka, se mě v hovoru mí zákazníci ptají, jestli se mi moje práce líbí, nebo jestli jsem třeba někdy přemýšlel o nějaké jiné. Aby řeč nestála… Říkám jim, že samozřejmě myslím na to, že může přijít změna a že uvažuji, co bych tak mohl dělat jiného. Třeba jezdit s autobusem u nás po okolních vesničkách. Nebylo by to špatné a možná by mě to i bavilo. Jenže jsem zaprvé zatím neobjevil práci, která by mi přinesla větší výdělek (bez ohledu na obětovaný čas) a svobodu a za druhé, a to je pro mně to nejdůležitější - moje stávající služba je už závazek. Neskutečný závazek! Vůči mým klientům. Tuto práci miluji a miluji své zákazníky! A nezdráhám se jim to říct!
A kdybych měl dělat něco jiného, chyběli byste mi! Jste součástí mého života a den bez vás by byl jen poloplný. Nevím, do jaké míry se to dá pochopit.
Teď v sobotu jsem mimořádně vyjel. Dcerka měla víkendovou akci a já přece nebudu sedět sám doma. A kromě toho: „Činže je drahá!“
První moje jízda byla z Vinoře do nemocnice IKEM. Hned, jak jsem viděl jméno a cestu, už jsem se těšil!
„Dobrý den, ani nevíte, jak rád vás vidím! Myslím na vás, samozřejmě jen někdy! (smích zákaznice), a když na to ve voze přijde téma, vyprávím o vás!“ říkám na uvítanou oné paní.
Šlo o to, že tuto milou ženu, která pracuje na sále v IKEMu, jsem vezl asi tak před sedmi lety (!), pozdě v noci, spíše k ránu, do práce. Moje poslední jízda toho dne. Pak jsem se jel domů vyspat a první jízda dne dalšího byla kdo? Opět ona! Víkendová služba na telefonu. Vzpomínám si, jak říkala:
„Sotva jsem se vrátila z nemocnice domů, v předsíni jsem se dětí jen zeptala ‚tak co je nového?‘ a zazvonil telefon! Tak jsem zase volala taxi. Tak to je, čeká se na výsledky všech testů pro srdíčko, a když to klapne, okamžitě se jde na sál!“
Doteď si to pamatuji, i ona si na to vzpomněla a prý si říkala, jestli v té stávající nabídce, které jí přistály na telefonu, to můžu být já. Sladká lež… ;-) Nebo třeba ne. Pamatujete si, co se vám stalo před sedmi lety? Těžko se to dá popsat. Zkrátka byla jenom tenkrát jeden den moje poslední a následující den hned moje první. A povídám o ní z úcty k poslání lidí, kteří se nám starají o zdraví a zachraňují životy. Mám tyto maličkosti stále v hlavě! To jsou ta moje „místa a místečka“, o kterých jsem před časem psal.
Pak jsem třeba také vyhrál jízdu z Barrandova. Jana do ulice Bassova.
Říkám té paní, že je to znamení, protože moje dávná kolegyně a kamarádka, také Jana, v této krátké ulici v jisté firmě významnou dobu pracovala. A protože tato jiná Jana byla skvělá, neměl jsem problém jí říct o tom, jak moc si vážím všech našich zákazníků pro to, jaká je s nimi pohoda.
To, že řekla, že ze mně ta pozitivní energie jenom září, je pohlazení a důvod, proč tu jsem, proč dělám to, co dělám. Protože ti lidé to cítí. Ale je to jen a jen jejich „vina“! U „sucharů“ bych asi neměl potřebu překonat sám sebe pro jejich pohodu.
Ve Vysočanech, v jejím cíli, kam jela do domova za svým tatínkem, mi říká:
„Moc vám děkuji! Já, vždycky když sem jedu, jsem nervózní, protože nevím, do jaké situace přijdu. Tatínek má Alzheimera a nálady se u něho často mění, třeba bude v pohodě, třeba bude mít vztek. Vy jste mě dokázal se od toho na chvíli odpoutat!“
A takových lidí je víc! Vědomí, že jsem tu pro ně, že se smějí mým „kecům“, mi nabíjí baterky a každý den si užívám ten pocit, že jim můžu udělat den hezčí.
Tak co myslíte? Mám pokračovat v této práci? Můžu třeba vyhlásit anketu:
- pokračovat
- přestat
- nevím
Můžete být v klidu. Ať by byla vaše odpověď jakákoliv, nepřestanu! Vděk lidí a jejich zář je tak neuvěřitelný pocit štěstí, takové afrodiziakum, že to budete asi muset se mnou ještě hodně dlouho vydržet… :-)
Haló. Haló! Konec snění! Já málem zapomněl! Vždyť jsem přece taxi. Ten zloděj, mafián, který vás zaručeně okrade! Odveze vás na odlehlé místo, znásilní vás a ještě za to bude chtít zaplatit! Určitě vás ještě při tom ostříhá dohola! A to „i tam dole!“ - Philips One Bladem. A co dál? Honem! Jo, bude vám zpívat Internacionálu ve třetí oktávě, a to už se fakt nedá vydržet!
Beru objednávky! Adrenalinové zážitky jsou dnes v kurzu. :-D
Ne, nebojte se. Třetí oktávu neuzpívám, a tak výsledkem bude stejně jen
večeře při svíčkách, s výhledem na Alpy
(Gothaj s chlebem, svíčky NGK, Champion, nebo Brisk - dle vašeho výběru a na vedlejším stolku budou dvě lahvičky známé francovky Alpa…)
Dát sleva!