Taxi je tu od toho, aby vozilo lidi. A jsou lidé, kteří se tím taxíkem nechávají odvézt. A mezi ty lidi patří i „kelebrity“.

Tento článek nebude o drbech na známé lidi, protože jsme na seriózním periodiku, ne na „bulváru“! Jsem dalek cokoliv šířit a ctím jejich soukromí. Některé, pravda, odvezu, protože je to moje práce, ale popovídat si s nimi jaksi nemám o čem… Když se jedná o politiky, hovory o politice mi kodex Liftaga zapovídá. Jsem zkrátka „z toho venku“ a nemusím se přetvařovat, když se naše názory a pohledy na věci absolutně míjí. Ale nutno říct, že to po mně ani nechtějí.

Ve většině se ale jedná o lidi příjemné, obohacující a úplně pohodové. Nejsou mezi nimi ti, kteří pozornost asi cíleně vyžadují a vyhledávají! (Ano, Agátu jsem nevezl…;-)) Jejich seznam za ty roky už začíná být docela dlouhý…

Dojde třeba i k tomu, že teď nedávno vezu jednu bezva paní, všichni ji znáte, patrně na zkoušku šatů. No a za 2-3 dny, protože jsme „práce všeho druhu“ mám tu čest jí ty šaty, pěkně ve „futrále“, v salónu vyzvednout a jí dovézt. Převezme je a spěchá honem zpět k miminku. No jo, jenomže na zadní sedačce auta, kde byly šaty, leží zlatavá, blýskavá náušnice, která bez dovolení opustila „futrál“, aniž jsem si toho všiml! Nemůžu ohrozit dokonalost jejího kostýmu, tak burcuji naši podporu, protože po ukončení balíčkové jízdy už na paní nemám kontakt a podařilo se, dle dohody jsem uložil náušnici na smluveném místě, protože adresátka už od mimča nedokázala odběhnout. Priority jsou jasně dány! Takže vy jste pak mohli onu dámu někde v pořadu na obrazovce zazřít v dokonalém outfitu. Uznáte, že jsem nemohl dopustit, aby tuto osobu popotahovala „módní policie“ bulvárem kvůli jisté nevyváženosti…uší.

Možná vám to všechno připadá nicotné, ale tyto věci mi v souhrnu dělají dny hezčími. A co se „módní policie“ týče, dělám si z toho legraci, protože někdo je ochoten to opravdu sledovat. Proč? Protože kde je poptávka, tam je i nabídka. Aneb - na všechno vždy musí být dva! Chcete to? Máte to mít!

Včera jsem vezl skvělou mladou ženu, která s ochotnickým souborem připravuje představení autorské hry plné postav ze slavných kusů a sama hraje jednu z nich. Námět je naprosto originální, mluvila o hře s nadšením a jistě to bude skvělé! Neřekla mi nic o obsahu, patrně abych se přišel sám podívat, ale ten „shluk“ známých postav mi trochu připomněl České nebe od Cimrmanů. Uvedena bude na Klamovce, hledejte, pátrejte. Nadšení z paní jen tryskalo, takže jsem jí musel na konci cesty popřát upřímné:

„Zlomte vaz!“ a její odpovědí nemohlo být nic jiného, než:
„Čert vás vem!“

Nebyla to sice žádná celebrita (zatím, než si jí všimnou ti správní lidé, agenti), ale chvíle s ní to byly příjemné. A o to mi jde! Už jen proto, že mluvila daleko víc, než já! To už je co říct. ;-) Báječně! A část jejího osudu ve mně zůstane navždy uzamknuta.

Držím palce, ať premiéra vyjde! A vy přijďte! Podle všeho se moc pobavíte…

Víte, ono je mi vcelku jedno, koho vezu, všichni jste skvělí, ale u „známé“ osobnosti to má tak trochu jinou atmosféru. Je to zvláštní pocit vézt člověka, kterého zároveň znám z obrazovky nebo z média a můžu vidět, že jeho aura není násilně strojená, že je v civilu úplně normální a já chci, aby v mém voze zažíval pocit soukromí a pohodu. Takovou, že se taxikář nejeví:

„Jé, hele! Belmondo!“ (Toho jsem, pochopitelně, nemohl mít tu čest uvítat.)
„A podepíšete se mi?“ (Do deníčku, na ubrousek, na parkovací lístek, na slipy…) Ne, to fakt nebudu praktikovat.

A u čeho že jsem to byl?
Nedávno využil mého taxi Ondřej Ládek (Xindl X) i s dcerkou. Je mi jasné, že někoho z vás tím neoslním. Ani to není mým záměrem, jde mi jen a vždy jen o můj pocit.

Na mobilu si pouštěli jeho zbrusu novou písničku ve dvou verzích a dcerka byla ta první kritička a poradce. Bylo to nádherné! Jako když si moje dcerka přečte můj článek a řekne: „Jo, je to dobrý!“

Skladba se jí líbila, výhrady měla k výrazným bicím. Podle „táty“ to bude ještě přemixováno, tohle je prý první pracovní verze. To bylo tak krásné, když se dvě generace radily na jednom díle! Když prvním, s kým se radí skladatel, písničkář a hudebník je jeho vlastní dcera. Bylo mi moc hezky!

Ondry si moc vážím. Po jeho začátcích (“Štědrej večer nastal, když jsem doma chlastal.“) se neuvěřitelně vypracoval a jeho písničky, a hlavně texty, už dlouhou dobu mají co říct! Mně! Nemusí se to líbit každému.

A teď jsem byl přímo u toho!

Slyšel jsem jeho píseň dříve, než vy! Hezká melodie, přesně v jeho stylu a krásný text!

Až ji uslyším v rádiu, okamžitě ji poznám! A vzpomenu, že byli i s dcerkou chvíli v mém taxi. A radili se nad aranžmá něčeho nového, co má potěšit lidi. Otec a dcera. Nádherná souhra! Odkud jen já to…? Něco mi to…. připomíná…

Ale že jsem neprozradil žádný drb? Že ne? :-)