Bylo léto, byly prázdniny, a to je čas čeho? To je čas opakování filmů v TV.

Hned v úvodu jsem skoro použil styl vyjadřování poručíka Hamáčka. Díval jsem se totiž opět na Černé barony, možná po dvacáté osmé, nebo spíš po třicáté šesté. A vzpomínám u nich vždy na svého tátu. Nebyl u PTP, ale válčil za Čepičky.

V Jincích. Chvíli byl prý i jako „velitel“ kořistního Hakla. (Pro hnidopichy - asi to byl opravdu Hanomag HKL 6p, naše OT-810 vznikly později.)

Snaha o citát z vojenské basy:
„Proč tu seš?“
„Ále, zeptali se mě, jak se jmenuje náš prezident.“
„A cos jim řek’?“
„Že doktor Alfons Čepička!“
„Ty jsi vůl!“
„Kdo si má ty kokoty pamatovat!?“
Tentokrát je to ovšem Tankový prapor od pana Škvoreckého.

Knížku od pana Švandrlíka jsem nečetl, ale věty a dialogy z filmu by se měly tesat do tvarohu, jak říká klasik, protože něco z toho jsem stačil zažít, i když už hodně obroušené, ocucané. (To si vzpomínám na výrok mého dávného šéfa, tak v roce 1996, který tehdy říkal, že nová Škoda Felicia je vlastně takový ocucaný Favorit. Moc se mi to přirovnání k zaobleným, obroušeným hranám líbilo a rád ho občas použiji. Omlouvám se.)

Je to pro mně stejné jako u Saturnina, dalšího z mých nejoblíbenějších filmů, kde jsem knížku četl, ale film ji pro mně osobně převyšuje. Díky panu režiséru Věrčákovi a skvělým výkonům herců.

A proč o tom píšu?
Stihli jsme krátkou dobu, kdy jsme si mohli dělat srandu z „vrahů z vólstrýtu“ a ze „západoněmeckých soudruhů“ vměstnaných do „západoněmeckého OT“ a jsme v tom opět. Karta se obrátila. Jenže, jaksi, já nevím, připadá mi, tím samým směrem.

A protože ohýnek skomírá, přidám další polínko:
Poslouchám rád v autě, pokud samozřejmě nevezu zákazníky, ČRo Plus. A právě běží pořad o historii rozhlasu, myslím té sérii říkají „Rozhlas 100“ (ale klidně to může být Rozhlas to), v němž teď zrovna pouští vzácné záznamy zvuku z protektorátního rádia „Pravda vítězí“. Jednalo se o rozhlasovou stanici ve Vídni, která odtud šířila po Anschlussu Rakouska zprávy poplatné nacistickému režimu. V Češtině. Nebo v něčem podobajícím se. Dnes by se řeklo „dezinformační“ rádio.

Můžu jen tipovat, kdo byl těm slintům tenkrát ochoten věřit. (Dnes by jich bylo, jak tak sleduji vývoj a úpadek národa, možná mnohem víc! Chtěl bych se plést!)

Když poslouchám skutečný dávný záznam zvuku, je mi zle z toho, jak je to stejné s dnešními proklamacemi určitých lidí o míru a musím si říct, že dějiny se fakt opakují.

Muselo uběhnout osmdesát let, abychom si uvědomili, kdo s námi hrál jakou hru. Dlouho nám bude trvat, než přijdeme na tu hru dnešní? I ta rétorika je naprosto stejná! Jen méně často jsou dnes, oproti minulosti, citováni zlí komunisti (protože dnes jsou to s těmito proklamátory možná spojenci na jedné vlně) a ještě méně židozednáři, protože toto označení dnes již není v módě. A už ani sionisté netáhnou...

Děsí mě, jak tito nacisté volali po míru! Obviňují všechny kolem z toho, že chtějí válku! Navíc si dovolí pro své rádio zneužít heslo z naší prezidentské standarty! Sežere (sežral) jim to někdo? A jak to dopadlo?

A jak že to dopadlo? Dnes jsem kdesi četl, že v jisté nejmenované zemi, v nejmenovaném městě, odhalili obrpomník jistého nejmenovaného gruzínského gaunera, coby velikána. Jako by to všechno ještě nestačilo.

Nad tou nejmenovanou zemí lze mít jen soucit. Můžeme se tu, na našem písečku, přít o všem možném, hájit to i to, oponovat tím a tím, ale nikdo, ruku na srdce, nevíme, co se tam právě děje. Nedokážeme mít stejnou, ani podobnou, mentalitu toho nejmenovaného národa. Hlavně ovšem musíme mít názor!

Nehájím je. Protože nic to nemění na věci, že mám již dávno na ně vztek! Zkazili mi totiž narozeniny! Bylo mi tenkrát, v době jejich poslední „návštěvy“ v srpnu 1968, právě v ten den, krásných....... tři roky.

Vadí vám, že to zlehčuji? Správně! Velmi správně! A klidně se do mně pusťte!

Chci tím říct, že tanky na Lenince si pamatuji, ale to je asi tak všechno. Ale rostl jsem, vyrůstal, přicházel k rozumu, dospíval a oni tu byli pořád!

Jenže:
Vzpomínáte si na onu bajku, jak si orel při letu poranil křídlo a spadl na dvorek mezi slepice? A zatímco se zotavoval ze svého zranění, začal chodit po ohraničeném území, hrabat pařáty do země, vyzobávat z ní zrnka a kořínky, i létat zapomněl. Okoukal to totiž od „kolegyň“, které tam byly zvyklé takto žít.

Pořád je tu u nás ale spousta Emanuelů Moravců, kteří chtějí kolaborovat se zlem. Myslím, že oni ale nejsou uzavření na dvorku mezi komunitu slepic. Můžou mít i jiný pohled na onen dvorek skrze plaňky plotu zvenčí. Raději se brání výkřiky, že naopak ti všichni ostatní jsou ovce! Jejich pohnutky k tomuto jednání jsou jistě jiné.

Jak že skončil Emanuel Moravec? Jako srab v květnu 1945 spáchal sebevraždu. A většina těch jeho hrdých keců o třetí říši je naštěstí zaznamenána. V archivu ČRo.

Zvýrazňuji, že jsou to skutečné hlasové záznamy na vinylu, možná snad na Edisonových válečcích, nevím. Je to důkaz, není to jen něčí blábol, který poslala Máňa řetězovým mailem, tudíž to musí bejt pravda!

Napadá mě, jestli by ti, kterým se dnes říká „chcimíři“, neměli cíleně vyslechnout všechny tyto záznamy. Mám pocit, že by to pro ně bylo zrcadlo. Nebo to ví a dělají to vědomě? Nebo raději popřou důkaz, protože věří něčím blábolům? Máňa by mi nelhala! Kolik desetiletí bude trvat, než naši potomci budou po zkušenosti vědět, že agresor není ten hodný, že je tomu naopak?

Ale vždyť voni Dolfi s Ducem byli takoví sympatičtí kluci! A Josif s Hirohitem také, takový pusiny! Ťuťuli muťuli! Ti by mouše.... Dyť voni k tomu byli vlastně donucený!

Asi si budu muset vzít Pampersky nebo to, co nabízí paní Obermaierová, kdybych učůrával smíchy, že jeden car se nechá slyšet, že válku na Ukrajině začalo USA a on se snaží té válce všemožně zabránit... Aby ochránil lidi...
„Pravda vítězí!“
To je asi tak vše, co jsem chtěl říct o opakování filmů v létě o prázdninách... :-D

PS.:

Aktuálně doplňuji, že jsem se právě dočetl v anketě na Novinkách, že 13% z 42 tisíc zúčastněných by se chtělo vrátit zpět do ruské sféry vlivu. Má mě to vyděsit, nebo mám být rád, že to není tolik, jako na Slovensku?