Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Vypínání celé řady asistentů před každým rozjetím auta mi začíná připomínat sekvenci úkonů, hlasitě předčítanou z manuálu, před startem dopravního letadla.

Klid, brzy přestanou jít vypnout úplně, a ještě budete povinně platit paušální platby na jejich upgrade. Pak se nebudete muset starat vůbec o nic...

Asistenty mám hluboce nerad jaksi z principu.

Běžné střídám tři auta. Jedno z nich má asistenta na rozjezd do kopce. Pohodička, auto se nehne, dokud se nerozjedu. JENŽE to tak není vždycky, takže z rutinniho úkolu je najednou drama: v čem to sedím?

Podobně už jsem párkrát potkal jakousi singularitu v té věci, co na semaforu vypíná motor: při koloně do kopce existuje okamžik, kdy se motor skoro zastaveného auta vypne a nenaskočí. Nic složitého, ale najednou je nutno řešit problém.

Taková ta věc, co udržuje vzdálenost od následovaného auta: ta vzdálenost je dost krátká. Opakovaně nevím, jestli je to auto nalepené na mém nárazníku řízeno blbem a mám si ho hlidat, nebo asistentem, na jehož bleskové reakce se lze, bez ironie, spolehnout.

Svícení denními v mlze by se mělo pokutovat mnohem přísněji a hlavně častěji než rychlost. To samé svícení denními v tunelu. To osvětlení tam je jistě různě zálohované, ale když vypadne i záloha, tak nastane v mžiku tma jako ... jako v tunelu. A v případě požáru v tunelu je fakt výhra se do toho všeho ještě nabourat.

Ženský hlas asistentů a navigace, to ti výrobci nevědí s čím si zahrávají?!? Moje paní se tak dlouho rozčilovala, že jí moje navigace ustavičně skáče do řeči, až jsem změnil ženský hlas za mužský a je to teď o hodně lepší.

Stará vyhláška, i dnešní zákon o provozu na komunikacích, pokud mi ještě paměť slouží, říká - svícení za mlhy, sněžení nebo hustého deště.