Je tu jaro. Krásné, čerstvé, čisté, ryzí, svůdné, nové jaro. Čas, kdy se vše přírodní kolem nás probouzí k novému životu. Poprvé, panensky, tak, jako každý rok. A pro nás, lidi, právě proběhl den, kdy nemá raději nikdo nikomu a ničemu věřit, protože má leckdo ten ‚první‘ puzení si z někoho ‚druhého‘ „vystřelit“, udělat si z něho legraci, „dostat ho“! Sice moc nechápu účel tohoto konání, snad tradice, snad proto, aby mohl dotyčný „šprýmař“ vítězoslavně vykřiknout „Apríl!“ na znamení svého vítězství v přechytračení oběti, protože to k prvnímu dubnu tak nějak patří.

Dnes jsem například opět vezl milé zákazníky. Paní vyprávěla svému muži, že prý jí, i ostatním kolegům v práci, přišla zpráva o jisté skutečnosti od šéfa a navíc ještě ve chvíli, kdy probíhal důležitý brífink, tudíž důvěryhodná. Bylo to prý velmi sofistikované a těžko se dalo rozpoznat, že se jedná o nachytávku. A autor se jistě potutelně těšil z nejistoty svých podřízených, které cíleně poškádlil. Asi ani nemusel vykřiknout obvyklé „apríl!“, protože ví, předpokládá, že jeho podřízení jsou na úrovni, a tudíž mají pochopení. Anebo mu to nevyjde, což nepředpokládal a oni dají prý v už tak mírně rozbouřené firmě výpověď…holt riziko podnikání…a možná následuje jeho chvíle sebezpytu, pokud je na úrovni zase on.

Je ráno, 1.dubna, probouzím se do nového dne a těším se, koho zase dnes povezu. Tak nějak mimoděk… Beru telefon, koukám na hodiny, kolik udeřilo a přecvakávám to na zprávy, abych věděl, co je kde nového. Hlavou mi bleskne, jaké zprávy bych asi obdržel, kdybych uchopil bakelitové sluchátko a zakřičel do něho „haló!“.

Multifunkční zařízení v mojí ruce je mi vším. Nejen, že mně dokáže spojit se světem, ale umí mi zprostředkovat tisíce informací. Je to dobře, nebo špatně? Možná, že bakelit je holt bakelit: je tvrdý, těžký a tím mě ochrání před dotěrným světem. Jedna dobře mířená rána a... Ale ne. To víte, že ne… ;-)

V jednom čerstvém článku se právě dočítám, že Škodovka chystá nový model Kodiaq Junior, levný, pouze prý v zelené barvě, která prý „rychle schne“, černé nárazníky a zrcátka (představil jsem si slavnou Škodu 105S s popruhy místo madel u dveří a „jedničkovou“ Fabii s nenalakovanými nárazníky, na kterých ale byly krásně vidět místa po vstřiku plastu do formy - takový kruhový top design), vzadu je prý již od výroby aplikována nálepka „Z“, jako začátečník. Autor tohoto článku se opravdu velmi snažil, aby bylo na první pohled vidět, že se jedná o nesmysl, ale jeho snaha vyzněla v několika případech naprázdno. Ani to, že na tomto typu modelu vozu prý spolupracovali i vrátný a uklízečka, nepřesvědčilo některé zřídké v diskusi, že se jedná o legraci a měli potřebu se k tomu různými způsoby vyjádřit. Jako že se fakt v té Boleslavi zbláznili!

Asi ani nepomohl závěrečný odstavec toho článku, psaný tučně, že se jedná o legraci.
Opravdu jsou mezi námi tací, kteří jsou schopni těmto a stovkám podobných bludů uvěřit, a to nejen na 1.dubna?
Píše se to na internetu, tak to musí být pravda!

Jediné, co mě u toho napadne je, co jsou někteří lidé ochotni bezelstně přijmout za své a ještě se se svou duševní konstrukcí pochlubí na internetu v diskuzi.

Doba je rychlá a otevřená, do veřejného prostoru má přístup kdejaký názor. Nelze nabádat tohoto uživatele naší internetové volnosti k odpovědnosti. Je jeho zveřejněnou „pravdou“ jen nevědomost? Co když je jeho úmyslem rozvrat? Nebo jenom neškodný „Aprííl!“?

Ano, je to jen a jen na nás, čemu jsme ochotni uvěřit. Na vše musí být vždy dva, že?

Pokud je vše v rovině humoru a milé rezignace - „Ano, nechal jsem se napálit, patří mi to!“, okoření nám to život, byť můžeme mít trochu křivdu z neočekávanosti této akce. Pokud se ale jedná o něčí snahu ovlivnit důležitá rozhodnutí, měli bychom se mít daleko více na pozoru! Protože v tu chvíli nám už věru nepomůže, když vyzývavý vyzyvatel vykřikne „Apríííl!“. Něco podobného se stalo ve Velké Británii ohledně Brexitu. Ostrované čemusi uvěřili. Rozhodnutí ale již padlo, není cesty zpět.

Tak co? Podařilo se vám letos na Apríla někoho skvěle nachytat? Nebo jste se stali obětí toho druhého - kolegy, přítele, partnera, osoby nejbližší?

Ne? Nevadí. Ani já nejsem přítelem nachytávek. Moje srdce je bohužel upřímné. Pokud by byl někdo, koho bych si přál milovat, chtěl a měl bych ho ve své blízkosti, nedokazoval bych mu náklonnost tím, že bych si z něho dělal legraci…

Mně teď „apríl“ jaksi minul. Všichni mí zákazníci byli na svých nástupních postech a opravdu chtěli odvézt na ta místa, kam skutečně potřebovali. Žádný šprým, žádná potřeba kohokoliv ponížit svým břitkým „humorem“.

Jste prostě báječní!
A já jsem asi suchar, když si na to nepotrpím…
Jaké je ale poučení, jako v každé bajce?

Zpracovávejte veškeré informace kriticky, to znamená s odstupem a vědomím, že je tu doba, kdy nám někdo vnucuje „apríl“ po celý rok, každou minutou a jeho úmysly nejsou nás nachytáním pobavit, ale zákeřně ovlivnit v rozličném rozhodování.

Nehrajme si frajersky na to, že jsme těmi, kteří se nikdy a v žádném případě nenechají nachytat! Co když ten americký lékař v Afghánistánu, který telefonuje přes nigerijskou volačku, vás opravdu miluje a potřebuje poslat vaše celoživotní úspory, aby se vykoupil, dostal se k vám a vzal si vás na zbytek života?

To jsme ale daleko! Jsou tu i jiní, kteří využívají naší důvěry a jejich záměry jsou čistě přízemí a lokální - třeba získat hlasy ve volbách.

Vidím to dnes a denně!
Rozumíme si? Chápeme se?
Věřím vám, že svůj život ovládáte vy sami!

Chci jen, abychom se všichni tiše zamysleli, není mým přáním vyvolat hádku o preferencích…