Tento týden v jeden den proběhly dvě události.

Podle jedné přijel Martin na bílém koni (bezčasí) a doprovází ho vyvraždění hus takového rozsahu, že Slavníkovci, tady kousek od nás na Libici, byli jen tak trochu větší rodinka. Ale co, prostě se to teď tak dělá…! (Já ne.)

Podle druhé proběhla vzpomínka na ukončení první světové války (1918) a každoročně ji doprovází sbírka na podporu všech válečných veteránů, kdy darující obdrží stylizovaný květ vlčího máku jako symbol všech válečných veteránů ve všech konfliktech. Pro mně může křehký vlčí mák symbolizovat křehkost lidského života a stejně tak i kvítí, které se, rašící na bitevním poli, snaží zmírnit pohled na hrůzy, které se zde udály, při zachování červené barvy krve. To abychom nezapomněli.

Oddíl Asociace TOM v Poděbradech se sbírky každoročně účastní a tentokrát ji měla na starosti moje dcerka. Myslím, že je to skvělá zkušenost do života. Věnuje tomu svůj volný čas, ví, že je to na dobrou věc, vyzkouší si jednání s lidmi, naučí se zapůsobit tak, aby byli lidé ochotni ze svého malým obnosem přispět a nakonec i pozná reakce kolemjdoucích. Někteří míjejí bez povšimnutí, někteří nemají u sebe peníze, kreditku se jim do kasičky vhodit nechce :-D (Není nikoho povinnost přispět!). Naopak jedna paní prý říkala, že stále přispívá a věnuje i teď, aby měla i letošní kvítek. No a proti tomu je děda, který vykřikuje, že „na Ukrajinu nic nedá, neměli tam chodit!“ Tuším asi, kým je zpracován, ale tak nějak nechápu tu reakci, protože všude v okolních vesnicích na návsích jsou zde ponejvíce pomníčky se jmény padlých v první světové válce, občas z druhé světové, které by dědovi mohly připomenout, že konflikt není jen na Ukrajině, že jsou tu přeživší z různých bojů po celém světě. Neopovážil bych se říct - můj boj to není, nikam jsem je neposílal! To bych byl člověk, který si nevidí na špičku nosu.

Ale znovu říkám - nikdo není povinen přispět. Proto děkuji vám všem v Poděbradech a okolí, kteří jste dcerce a její skupině přispěli, jejich kasičky tak mají svoji váhu. A také děkuji všem lidem po celé zemi, že nejsou lhostejní.

Sbírka je opravdu na dobrou věc!

A i já jsem přispěl dcerce do kasičky! Ne sice pro veterány, ale symbolicky za svatomartinskou husu, která přežila genocidu, a kterou jsem nesnědl. Prohlížím si na dlani červený kvítek vlčího máku a přemítám:

„Žerou vůbec husy vlčí mák?“