Bude to už tak osm let. Páteční noc ke konci prázdnin. Narvané centrum, taxíky se nezastaví.
Přišla mi jízda z Kozího plácku, skoro z centra všeho dění, někam jen kousek, tuším Na Zbořenci na Novém městě. Na místě byli kluk s holkou:„Dobrý den, my jsme si vás zavolali, potřebujeme dostat tady ty holky Angličanky na Hostel. Jedna je trochu víc opilá, ale nebojte, ona už nemá co zvracet. Pro všechny případy jsme jí vybavili igelitkou!“ Zase něco, co taxikáři moc rádi slyší.
Čtyři holky, studentky. No dobře, řekněme že jim je už 18 let, když už jim nalili. Jedna z nich tedy měla „nakoupeno“ vrchovatou měrou. Kdybych si toho stačil všimnout, možná to mohla být obvyklá scénka, obrázek, kdy dvě kamarádky táhnou tu třetí mezi sebou a ona za sebou vleče po špičkách nohy, kterými nevládne. Holky se nacpaly do auta, objednavatelé přibouchli dveře, jistě rádi, že náklad delegovali na někoho jiného.
Samotná cesta byla relativně v klidu. To asi proto, že jsem se uzavřel do svojí bubliny, do které mi zprava jen drnčel kulomet slov, jak mi jedna holčina celou dobu něco s naléhavostí vyprávěla. Co? To už ke mně do bubliny neproniklo. Myslím, že tam byly projevy díků a určitě něco v tom smyslu, že „Jestli se tohle dozví naši, tak nás zabijou!“ Vzadu se další dvě Britky pokoušely chlácholit tu poslední, která jim ležela pod koleny na podlážce (zkuste si představit, jak to muselo být pohodlné) a byla totálně na šrot. Před „místem doručení“ se zezadu, odkudsi zdola od podlážky, ozvala jediná, ale velice výstižná věta:„Fuckin’ Holiday!“
Na Zbořenci se ta s ošoupanými špičkami bot vykulila, ano, opravdu vykulila, z auta ven a zůstala ležet podélně na obrubníku. Moje drnčící spolujezdkyně mi se stejnou naléhavostí děkovala. (Tomu už jsem rozumněl, už jsem z bubliny vystoupil). Opatrně se rozjíždím, abych dotyčné studentce nic nepřejel, třeba nohy, aby se nevrátila na ostrovní stát jako kachna a mizím v nočním víru.
Dodnes si říkám - jakou má tato Angličanka asi vzpomínku na Prahu?
„Mom, byla jsi někdy v Praze?“
"Oh, Prague! Yeah. Tam jsem se tenkrát, my darling, když jsem byla younger, pěkně zeblila! Na víc si ale nepamatuju...“