Život se skládá ze samých malých radostí. Kvůli tomu tady možná jsme. Já to tedy aspoň tak mám. I příjemný zákazník mi udělá den hezčí.

Pokud jste četli můj minulý článek o obchodu, děkuji za to! Tentokrát jsem chtěl pokračovat v podobném duchu, proto jsem to dopředu avizoval.

Koupil jsem si džíny.

Začalo to obvykle:

„Tati, můžeme se podívat na nějaké oblečení?“ vyslovila dcerka své přání. Je ve věku, kdy už si všímá svého zevnějšku. A já jsem nadšený, pokud pokukuje i po něčem jiném, než je černá mikina s kapucí. Taková chvíle se musí využít!

Zastavili jsme se, mimo jiné, v prodejně Sinsay v Kutné Hoře. Něco jsme vybrali, černé mikině se mi podařilo ubránit, já sám jsem si koupil nové jeansy. To se do práce vždycky hodí. Byla to sobota. Ve středu nato jsem ale zjistil, že mi praskly u zadní kapsy. Žádný šev, praskla látka. Prosím, bez komentáře, že je to polský obchod! O to mi teď vůbec nejde!

Normálně bych to neřešil (co bych chtěl za ty peníze!), ale pokud se to stane po čtyřech dnech, využívám institutu reklamace. Ale problém! Ajajaj! Vyhodil jsem účtenku!

Další týden přijíždíme náhodou do KH a já říkám dcerce - Pojď, stavíme se tu, zkusím se zeptat! Za to nic nedám.

V prodejně oslovuji paní, která skládá oblečení hned u vchodu a evidentně k prodejně „patří“.

„Dobrý den, prosím, mám takovou věc a nevím, jestli mi s ní pomůžete. Minulý týden v sobotu jsem si u vás koupil kalhoty, to jsou ty, které mám na sobě, a ony mi praskly! Tady vzadu.“ Lehce ukazuji místo poškození, aby to nebylo nezdvořilé. Někdo by mohl být vztahovačný.
„Dobře. A máte od nich účtenku?“
„No, to je právě ta potíž, já jsem ji asi vyhodil... Už jsem se díval, ale nenašel jsem ji.“

„No tak to bych se musela leda zkusit podívat do kasy.“ nechala skládání a bez většího se ubírala směrem k pokladnám.
„Tak to jste zlatá!“ vyhrknu, jsem málem v šoku a cupitám za ní.
Mohla mě úplně jednoduše odmítnout. Nepřímá úměra - nemáte účtenku = máte smůlu. (Nehodlám citovat Občanský zákoník, 89/2012 Sb., oddíl reklamace. Jde mi tu o člověka, ne o paragrafy.)

Přešli jsme prodejnu až k pokladnám.
„Zkusím to najít. Na kolik byla ta účtenka?“
„ Moment, já vám to řeknu!“ řekl jsem a jal se pobíhat po prodejně a přemýšlet a počítat, co jsme to kupovali.
„Mělo by to být asi na 850,- Korun!“ vracím se ke kase.
„A v kolik hodin to bylo?“
„Tak asi ve čtyři.“
Paní ještě s kolegyní koukaly do počítače. Pečlivě, svědomitě. Po dlouhé době paní vykřikla:
„Mám to! Byli jste tu v 16,03!“ Sama měla radost z výsledku hledání.
Účtenka souhlasila.
„A kde máte ty kalhoty?“ ptá se už kolegyně, která je pověřena vyřízením potřebného, zatímco milá paní se vrací k přerušenému skládání oblečení u vstupu. Prostě žádný zbytečný prostoj. Žádné opírání se o pult s mobilem v ruce.
„No ty mám na sobě. Já si je dojdu převléct.“ takového exota tu jistě dlouho neměli.
Vzal jsem si z regálu jiné, v kabince je převlékl a vadné odnesl k pokladně.
Tady to byl ještě trochu trapas. Slečna kolegyně se ptá:
„A chcete to vrátit na kartu, nebo hotově?“
„Ale já nechci nic vrátit, já chci výměnu!“
„No ale já to musím takhle udělat!“

I dcerka to pochopila dřív než já a snažila se mě trknout. Nakonec stačilo přestoupit krok vedle, stál jsem si totiž na vedení a řekl jsem:

„Hotově!“

Slečna vyndala z kasy na misku hotovost, jako že mi vrací za gatě, pak si ji vzala zpět, jako že mi prodala ty nové.

„To je byrokracie, to se také časem poddá!“ řekl pekařův císař mistru Tycho de Brahe, když slovutný hvězdář obdržel místo objednané čočky do dalekohledu luštěninu. (Můj oblíbený film s Janem Werichem)

Slečna prostě provedla to, co jejich systém požaduje k provedení reklamace a pro mně je podstatné, že odcházím s novými, oblečenými, džínsami.

Kdyby byl tehdy například předvánoční čas, určitě by na mně chvíli neměly a asi bych si to nechal na jindy. Rozumím. Ale přestože byla klidná doba, určitě udělaly něco nad rámec svých povinností. Klidně mě mohly bez účtenky poslat pryč. Ale ony věnovaly nemalý čas, aby vyhověly zákazníkovi. A já se, ve vztahu k minulému článku, sám sebe ptám: Půjdu já si do takové prodejny příště něco koupit? Odpovídám si:
ANO, a rád!

Pokud v obchodě vnímám někoho, kdo vykonává svoji práci na výbornou, vstřícnou vůči zákazníkům, rád ho podpořím a budu se tam vracet! Je za tím totiž viditelný člověk! Ne jen tlačítko „klikněte přidat do košíku.“

Sinsay, Kutná Hora
Děkuji!
Dalo by se také říct -
První dojem napodruhé neuděláte.
Dobré věci se nesou, špatné ještě rychleji...

Snažím se o to i u svých zákazníků v mém taxi. Jsme vlastně s prodavači a dalšími ve službách na jedné lodi. Snad se mi to daří...

P.S.: Ty druhé kalhoty nosím a stále jsou v pořádku! Ty předchozí patrně šili v pátek odpoledne…