Tak! A chytli jednoho dročkaře, co se pokusil nevídaně okrást zákazníka! A je to moc dobře, že ho chytli! Proběhlo to spoustou médií. A to je také dobře. Okamžitě se, opět, samozřejmě, vyrojily komentáře, že všichni taxikáři v Praze jsou zloději. Nejhorší na celém světě!
Je zajímavé, že když mi mí zákazníci vyprávějí zážitky z cest po zemích a městech světa, kde rovněž použili taxi, je to prý všude stejné. V Bratislavě nebo v Káhiře. Všude se prý musí mít člověk na pozoru, komu vleze do auta, protože určití taxikáři jsou šejdíři, ať je to kdekoliv. A všude na to návštěvníky upozorňují. Bohužel nemám vlastní poznatky, musím dát na vyprávění zkušených. Třeba se pletou a všichni „Taxi drivers“ po celém světě, 100%, jsou zlatíčka. Jenom ti Pražáci!
Určitě budou tyto komentáře pokračovat i k tomto mému článku. Mám pocit, že spousta těchto komentujících z Horní Dedál nebo Nej Dedál zná taxi tak maximálně z francouzského filmu Taxi,Taxi! se Samym Nacerim. Je to ovšem jejich problém, že to potřebují komentovat. Ten, kdo taxi, i denně, používá, ví proč to dělá a nemá potřebu to jakkoli ventilovat. Prostě využívá našich služeb. Vybere si tu, která mu nejvíce vyhovuje. A pokud řeší stížnost na jízdu, což se může stát, provádí to individuálně, přímo u poskytovatele služby, beze snahy se zviditelnit, ale s potřebou problém vyřešit.
Samozřejmě, ke komentu nutkaným rovněž nevysvětlím, že je to práce jako každá jiná. A kdybych to nechtěl, nevykonával bych ji. A dělal jsem již ledacos...
Tak dnes jenom napíšu, co tato práce může také obnášet:
Jednou, kdysi, takhle v sobotu, bylo to zkraje odpoledne, pro mně na začátku služby, jsem nakládal mladou paní/slečnu v Komořanech. Chtěla kamsi do Kunratic. Sedla si vedle mě. Vypadala v pohodě. Do té doby, než si kýchla. Výsledek byl ten, že jsem měl ohozenou palubní desku, čelní okno zevnitř a o sedadle spolujezdce ani nemluvím.
„Co to je?“
„To je jen šampaňské.“
Jsem rád, že nestačila poobědvat...
„Tak to vám teda pěkně děkuju!“
„Já se moc omlouvám!“
„Za to si ale nic nekoupím!“
„Já vám to zaplatím!“
Na místě mi zaplatila jen tak tak jízdu, víc od milence na cestu nedostala. A co s ní mám dělat? Mám volat policii? Mám jí dělat po Kunraticích ostudu?
Odjel jsem k nejbližší večerce, nakoupil ubrousky, i vlhčené a snažil se uvést interiér vozu do původního stavu a všechno vysušit. Dvě a půl hodiny jsou v tahu!
Riziko podnikání...
Nutno říct, že tohle byl za celou dobu jediný případ, kdy jsem se musel vypořádat se znečištěním vozu, a to ještě v míře ne až tak závažné. Když nepočítám jízdy v létě od Podolí, Petynky a jiných bazénů v Praze. Komunikace zpočátku vypadá asi takto:
„Nemáte na sobě náhodou mokré plavky?“
„Né, nemáme!“
„Vždyť jsem se vás ptal!“
„Jé, promiňte, my nevěděli...“
„A co teď mám dělat s mokrými sedačkami?“
No hlavně že já jsem věděl a bylo mi to houby platné!
Když mi dnes přijde přes ‚podporu‘ v týdenním přehledu jízd komentář od
zákazníka (dobrovolný, čili když nechce, nemusí!):
„Nejlepší řidič s jakým jsem kdy jel!“, je to pro mne satisfakce a odměna. A to je ten důvod, proč tuto práci dělám! Nechci, aby to vyznělo vychloubačně. Píšu to jen proto, že tohle je teď můj svět a „komentátoři“ ať mi vlezou na záda! Pro ně tu nejsem!
Možná mě překvapí a napíšou článek o tom, jak je někdo pochválil. Těším se na to! Protože by to znamenalo konečně výměnu zkušeností a ne jen plytké kecy. Překvapíte?
Tak jsem se tak nějak rozohnil, omlouvám se, příště to bude zase něco veselejšího! Jo a jasně! Potrefená husa se ozvala! Jak jinak! :-P