Pokud čtete to, co čtete, znamená to, že jsem v Japonsku. Mám totiž dlouhodobé lapálie s bolestmi v zádech a o Velikonocích mě to vzalo tak, že jsem se ocitl v Motole na kapačce. Takže hrozilo, že pojedu leda na Macháčkův palouk a ne na císařský turnaj v zápase sumo v Tokiu – ale taky nepojedu do Ósaky a Kjóta, jsme se chystali s Davidem, mým synem. Takže mi v tom Motole říkali, že jsem padl na hlavu, když si myslím, že bych s takovým hřbetem mohl trávit cestu letadlem do Tokia. Ledaže by se to zlepšilo a kdesi cosi.

To že mě slyšíte naznačuje to kdesi cosi, že se vydařilo. Povídání jsem napsal a namluvil a do rádia poslal do foroty. Ale nechtěl jsem mařit váš drahocenný čas stížnostmi na své neduhy. Mám v úmyslu zamyslet se nad štěstím, co je to štěstí. Muška jenom zlatá? Dost možná. Mám ale pro štěstí jinou definici.

Je to stav, když vás nebolí záda, což je třeba ta chvíle, kdy tuto úvahu píšu.

Souvisí to se starou anekdotou o Jajtelesovi, který přišel k rabínovi a stěžoval si, že má malý byt. Jedna místnost, žena, pět dětí, to se nedá vydržet. Vezmi si k sobě ještě kozu a přijď za týden. Jajteles přišel a bědoval ještě víc. Vezmi si ještě slepice. a přijď za týden. Jajteles přišel a oči už měl vytřeštěné a bylo to ještě horší, když mu rabín poradil, aby si do toho svého jednoho pokoje ještě natáhl holuby a přišel za týden. Jajteles fakt přišel a to už z něho byl jen stín. Já už nemůžu, řekl rabínovi. Věřím, řekl mu rabín. Jdi tedyu domů, všechnu tu havěť vyhoď a přijď mi povědět, jak je to s tvým bytem. Vzápětí se Jajteles vrátil a celý zářil: Rebe, já mám tak velkej byt!

To je ta anekdota. Znám ji mnoho let, mnozí ji vyprávějí líp, nejlíp pan Werich. Pojednává o štěstí. Jajteles štěstí poznal, když vyházel z bytu kozu a slepice a holuby. Věřte mi, že jsem šťastný, když mě zrovna ta záda nebolí. Ale pozor, je v tom faleš, i v anekdotě, i v mé historce o zádech. Je v tom prvek změny k lepšímu. Koza pryč rovná se štěstí. Bolest pryč rovná se štěstí. My ale nežijeme jenom v momentech změny, žijeme jaksi pořád, jak jinak to vyjádřit. Pak ovšem musí být štěstí v tom, že ho dovedeme najít i v okamžiku stálosti, v dané chvíli. V krajním případě by Jajteles měl být šťastný s kozou a já s bolestí, kdyby ta zásada měla platit absolutně. Nic ale neplatí absolutně, jen snaha najít štěstí ve všedním okamžiku se mi jeví rozumná.

Kvůli tomu ale nemusím lítat s bolavými zády do Tokia, namítnete a budete mít pravdu.

Ale jak jinak uvidím císařský turnaj zápasu sumo jinak než na internetu, namítnu já a taky budu mít pravdu.

Psáno pro ČRo Plus