.

Dobrý soused , to je dar!
Máme dobrého souseda zprava, zezadu, zepředu je škola , zleva je trouba.
Ale dál zleva je to zase dobrý a dál zprava je kostel.

Soused zezadu je kovozemědělec, vládnoucí relativně rozsáhlými pozemky co je proměnil ve velkou zahradu, sad , louku a políčko .

To pro pěstování eko a poto brambor.

Eko, neboť používá pravý hnůj, zelené hnojení a poto, když v potu tváře ručně brambory sází, sbírá mandelinky a ručně sklízí- to už s celou , rozsáhlou rodinou.

My mu přitom všem hlasitě a srdečně přes plot fandíme a za to chceme jeho brambory ,obyčejně je i kupujeme za přiměřený peníz.

Pěstujeme si toto sousedství jako kytku a revanšujeme se našimi kytkovými sazenicemi, oddělky šeříku a hlasitými pozdravy.

Třeba teď na jaře, v rámci pozdravné , přesplotové konverzace byla probrána otázka salátu ,jeho výsadba s důrazem na drahost sazenic a na neochotnou klíčivost semen.

Druhý den se objevil soused s platem asi 30 salátových flancek jako s darem.

Byl odměněn děkovnými výkřiky a sliby revanše čímkoliv z toho, co nám na zahrádce vyrazí.

A ruče byly sazeničky přepíchány do našeho pařenišťátka a zality hnojivou zálivkou.

Ouha!

Skoro v zápětí se objevil soused znova , viditelně schlíplý., neboť udělal účet bez hostinského , tedy bez své ženy. A jako chlap co nesnáší kravály, přišel si vyžádat sazeničky zpět.

Měl smůlu, byly už v zemi a on nevyžadoval jejich vytažení.

Od té doby, se jeho žena při pravidelné denní procházce kolem plotu zastavuje u našeho pařenišťátka a hlasitě chválí a obdivuje růst jí nedobrovolně uniklých salátů.

My se cítíme jako loupežníci.