Pokud se v Japonsku ubytujete v hotelu, což pravděpodobně ano, pokud zavítáte do Japonska, asi zvolíte hotel s nabídkou snídaně v ceně. Snídaně ve stylu švédského stolu nabídne všechno možné, ale nebude tu pravděpodobně chybět miso polévka. Snídaně v japonském hotelu a hrnec s miso polévkou mě přivedly ke krátkému, leč intenzivnímu osudovému zastavení.

Stál jsem ve frontě na polévku – Japonci milují fronty a tvoří je vždy, jakmile je k tomu sebemenší záminka – a přede mnou stál s miskou v ruce hošík, Japonec. Hlavou dosahoval k okraji hrnce, jak se ukázalo, když přišel na řadu. Popadl levou rukou naběračku, v pravé držel misku. Držel je skoro nad hlavou a s ohromným úsilím nabíral.

Samozřejmě že mě napadlo mu s naléváním pomoct. Nakloním se nad ním, usměju se a naběračku a misku mu seberu nebo mu povedu ruce.

Zarazil mě myšlenkový protiproud. Chlapec tu jistě není sám. Rodiče ho vychovávají v samurajských tradicích. Chceš miso polévku? Vybojuj si ji tak udatně, jako bojovníci rodu Minamoto, když porazili své nepřátele z rodu Taira. Co se stane, když mu seberu naběračku? Vstoupím do samurajské výchovy. A co horšího, zasáhnu klukovi do psychiky. On teď bojuje. Každý krychlový centimetr polévky přestěhovaný z hrnce do misky je drobné vítězství a upevňuje v něm pocit samostatnosti, sebevědomí a hrdosti. To vše bude zničeno, když boj s polévkou přeruší dospělá osoba. Navíc bílý ďábel, bytost z barbarských krajů za mořem, které na japonské ostrovy neměly přístup pod trestem smrti v dobách, když byl na světě ještě pořádek.

Nechal jsem hocha dobojovat jeho zápas. Naplnil misku a odcházel. Naše pohledy se potkaly. Usmál jsem se. On ne. Samurajové nedávají najevo svoje pocity, takže hrdost z vítězství jsem musel vyčíst jen z držení jeho těla.

Dalším studiem jsem se nezabýval. Musel jsem se věnovat své miso polévce a neotálet, protože za mnou se už tvořila fronta.

Najednou slyším ránu a křik. Ohlédnu se. Kluk zakop, misku s miso polévkou pustil z rukou, polévka vychrstla jedné paní na šaty a to už se v pozadí vymrštila dvojice, pán s paní, chlapcovi rodiče. Nezbývalo mi než se hodně soustředit na nalévání a zmizet do vedlejší místnosti.

Jak to dopadlo s chlapcem, jeho sebevědomím a duší samuraje? Zlomil ho bídný konec velkolepého zápasu? Nebo ho upevnil a zafungoval jako proces kalení studenou vodou rozpálené čepele? To ukáže budoucnost a my se to nedozvíme.

Psáno pro ČRo Plus