V Poslanecké sněmovně bývá někdy tak veselo, že by se mohly prodávat vstupenky. Když se na plénu potkají Piráti, lihovci, ANO, SPD a STAN, připomíná to školní besídku, kde si každý hraje na svého oblíbeného hrdinu.

A někdy to vypadá, že se poslanci snaží trumfnout, kdo přijde s nejbizarnějším nápadem.

Tentokrát zazářil pirátský předseda Zdeněk Hřib. Vznesl návrh, aby se jednání přerušilo do té doby, než dorazí Tomio Okamura. Prostě takové malé parlamentní „počkáme, až se pan učitel vrátí z kabinetu.“

Jenže předsedající Věra Kovářová ze STANu ho rychle usadila. S úsměvem a elegancí, kterou by jí mohla závidět i královna matka, mu sdělila, že o tom hlasovat nelze. Jinými slovy – „pane Hřibe, tudy cesta nevede, zkuste to jinak.“

A to byla chyba. Hřib se totiž rozhodl, že to zkusí jinak. Že když nelze hlasováním, tak třeba kouřovými signály. Jenže zapomněl, že Sněmovna není prérie a Tomio Okamura není Apač, ale (poloviční) Japonec.

Naštěstí tam byl jeho bratr Hayato, který ho s jemností diplomata upozornil, že mezi Japonskem a Indií (ano, ten starý dobrácký popleta v rozčilení zaměnil Indiány a Indii, inu nebyl v dějinách první ani poslední) je nejen několik oceánů, ale i jistý kulturní rozdíl.

Scénář by mohl napsat Cimrman: Hřib stojí u řečnického pultu, v ruce mu doutná papírový kelímek od kávy a snaží se vytvořit signál „Tomio, přijď“. Do toho přibíhá ochranka, protože kouř ve Sněmovně se už dávno netoleruje. Kovářová krčí rameny, Hayato vysvětluje, že jejich rodina je sice pestrá, ale rituální dýmky k ní opravdu nepatří, a v rohu si někdo šeptá: „Věro, to už radši to jednání na mou věru přerušte.“

A pak přišla pointa hodná závěru grotesky: Hayato Okamura se obrátil k Hřibovi a pravil, že je lidovec – ne blbec. Což je hláška, která by si zasloužila vytesat do stěn Sněmovny hned vedle Masarykova portrétu.

V tu chvíli i Hřib pochopil, že politická komunikace je někdy složitější než signální bubny a že Okamuru (ani jeho bratra) nepřivoláte ani kouřem, ani hlasováním. Maximálně tak příspěvkem na sociálních sítích – tam se totiž vždycky objeví dřív než v jednacím sále.

A tak se den ve Sněmovně uzavřel s poučením: kdo chce volat po demokracii, měl by nejdřív zkontrolovat, jestli má vůbec (jasný) signál (řečeno s Petrem Fialou).

Autor je právník, básník, občanský pasivista a bloger

Zdrojový blog - a drobná podpora autora:

Autorův blog Legendární medvěd