(Kdy jindy je vše dovoleno, než právě na Silvestra…)
Byť se o hovně mnohdy ani ne tak píše jako spíš hovoří i během roku: jako když chce třeba momentální opozice zablokovat v parlamentu nějaký vládní návrh, tak tzv. obstruuje - to pak o něm s prominutím kecá tak zeširoka (“plete z něj bič“), až i z tak distingovaného člověka, jako je náš nynější předseda vlády, vyjede cosi, co s předmětem článku úzce souvisí. Totéž se ale pohříchu děje nejen v mnoha diskusních pořadech televizních, ale i v internetových diskusích samých, kde se člověk mnohdy dočte i věci takové, že by se z toho po…
Ač se však na těchto fórech o hovně hovoří, nikdy to není přímo, naopak: mluvčí bývá z duše přesvědčen nejen o smysluplnosti, ale přímo nepostradatelnosti a osvětovém významu svého příspěvku (prostě „sežral Šalamounovo hovno“), o čemž svědčí to, že se vždycky najde dost posluchačů či čtenářů, kteří mu uvěří, že „jeho hovno nesmrdí“. Vůbec to není tak, jako když se třeba v letech osmdesátých konalo nějaké zasedání ÚV KSČ (které ve sdělovacích prostředcích nesledoval nikdo, neboť o čem to je věděl každý) a i přímo zúčastnění profesionální soudruzi spali tam s otevřenýma očima – dnes už se nikdo přemáhat nemusí, a tak buď příslušné sdělení sleduje (myslí-li, že je to pravda), nebo se bez okolků věnuje jiným koníčkům (je-li přesvědčen, že je to o hovně).
Vedle toho se ale o dotyčném artefaktu hovořívá v běžném životě zcela nepokrytě a napřímo: Je-li něco „na hovno“ či „k hovnu“, znamená to, že je to „na nic“ či „k ničemu“. „Hovno o tom víš,“ odbude někdo někoho a zase nemá na mysli nic jiného, než že o tom dotyčný neví nic – ano, slovo „hovno“ je především velmi frekventovaným synonymem slova „nic“. Zrovna tak, jako když slyší továrník špatnou zprávu „hovno Majere, hovno máš!“, nebo ujede-li vzteklému novomanželovi „hovno jsi do baráku přinesla,“ což značí, že přišla s holým zadkem…
Ono „nic“ není nicméně jediným hovna synonymem – jako když například „to je auto (nůž, televize, telefon, dosaď leccos) na hovno“. Ano, toto slovo znamená i špatnou kvalitu. A nejen věcí – „stálo to tam (na výletě, mejdanu, dovolené…) za hovno“. Může za ně stát i počasí, obsluha v restauraci či koncert. Zrovna tak, jako když „v televizi je dnes večer zase hovno“. Nebo když je někdo odborník (zpěvák, řidič, …) „jak z hovna kula“, jak říkáme u nás na Moravě. To pak obvykle ví o příslušném oboru „kulové hovno“.
Hovno může však znamenat i velkou intenzitu: to když se někdo něčeho (někoho) drží „jak hovno košile“, jiný může být „zmrzlý jak hovno“. A kdo se nese „jak hovno na palici“, tomu hrozí, že „šlápne do hovna“.
Konečně, ono slovo značí i prostý zápor: „Hovno je tě tam potřeba,“ sdělí třeba krutý otec synkovi, čímž má na mysli, že potomkovi je účast na této akci zapovězena. A „hovno!“ znamená prostě „ne!“.
Nakonec ještě trocha kultury – ne v tom smyslu, co všechno v ní stojí za hovno (to by toho – obzvláště z produkce našich komerčních rádií – věru bylo dost), ale takříkajíc napřímo: Třeba můj kamarád David Prokop, frontman zlínské kapely Farářovi netopýři, složil tuhle Hovno (klikni na šipku „playlist kapely“). Známý pokoutní sprosťák Jaroslav Vrchlický přistoupil zase k hovnu filosoficky:
Ale jedna věc mne těší, v hovnu čerpám nauku,
v hovně jsme si všichni rovni, bez reptání, bez hluku.
PS: Letošní rok stál celkem za hovno, že? Tak ať je ten příští lepší – PF 2023!!!