OdkazOlympiáda v ruském Soči nese s sebou naštěstí vedle obav z teroristů i rysy úsměvné: postaralo se o to aktuální záchodové zpravodajství. I ono vede ale nakonec k zamyšlení.

Říká se, že kultura národa se pozná podle toho, jak to v té které zemi vypadá na veřejných záchodech. Na těch jako by teď v Rusku chtěli dokázat, že to s tou "zemí, kde zítra již znamená včera", stále myslí vážně: čeští turisté, kteří se kdy do Sovětského svazu dostali, s očima navrch hlavy vyprávěli potom o toaletách strašných, stěnách v kabince hnědě pomazaných – když holt chyběl papír, použily se prsty, které se pak "očistily" o zeď. Jednou chybělo splachovadlo, podruhé záchodová deska, na veřejném WC na parkovišti dokonce i dveře. S toaletním papírem se počítat nedalo; nebyly-li po ruce noviny, stále ještě zůstávaly přece ty prsty a čtyři zdi.

Jistě, tohle se teď neděje - olympiáda v Soči je akce nadmíru reprezentativní, a tak tam podobné zážitky hotelovým hostům asi nehrozí. Přece však Rusové nezklamali – svět pobavili se svými záchody hned nadvakrát. Nejprve se objevily fotografie "dvojitého WC", tedy dvou mís v jedné kabince. Inu, i u nás bývá přece zvykem, že jdou dámy v restauraci na záchod spolu. Vezmeme-li k tomu v úvahu klasickou ruskou družnost, proč by si tam pak dvě kamarádky nemohly koneckonců při čůrání porozprávět? Chyba lávky, jak se záhy ukázalo: toalety to byly pánské. To už moc vídáno nebývá. A co víc – jiný novinářský šťoural vyfotil zase někde záchody, co jsou dokonce pětimístné. Takový smysl pro kolektivní soužití svět moc neocenil, a tak zklamaní ruští organizátoři onu dvojitou toaletu, co tenhle nekýžený záchodový zájem spustila, raději odstranili a umně zamaskovali.

Brzy se však objevily další záchodové perličky: jde tentokrát o cedulky, jež uživatele preventivně varují, co je na toaletě zakázáno. Bráno odshora, pánům je především zapovězeno močit do mísy vestoje, aby ji nezastříkali. To je, pravda, problém všude, kde není k dispozici pisoár. Jak to ten který pán řeší doma, o tom by asi věděla svoje zejména ta která manželka; jakkoli je diskutabilní, je-li tenhle způsob močení pro muže zdravý, lze pokyn považovat za odůvodněný. Ne už tak ale ty ostatní…

Další cedulka totiž zapovídá do toalety zvracet. Nu, a kam tedy, musí-li už někdo? Tady narazíme nejspíš na dvojí typ flamendrů: sportovci se asi stěží budou opíjet, natož aby za potupných zvuků těla končili s hlavou v míse – leda až po hrách se zlatou medailí kolem krku! U bafuňářů z doprovodu se ale jistě něco takového může stát kdykoli. Vyvstane pak nerudovská otázka – kam s tím? Že by z okna? Snad si hříšný západoevropský návštěvník po sobě pozvracenou mísu řádně uklidí, cedulka evokuje nicméně jiný fakt: jak vidno, s takovým použitím toalety mají v Rusku bohaté zkušenosti – nevídáno…

Totéž lze říci i o dalším přeškrtnutém obrázku, kde postava na míse dřepí: může být k tomuto poněkud krkolomnému kousku donucena hned dvěma okolnostmi - buď je deska v takovém stavu, že si na ni jeden sednout neodváží, anebo chybí úplně. V hotelovém pokoji se toto nedá předpokládat; není tedy jiného vysvětlení, než že ctili pořadatelé staré osvědčené heslo "podle sebe soudím tebe", v kombinaci navíc nejspíš s příslovím o tom, že "zvyk je železná košile".

Toho se přinejmenším určitě drželi i v případě posledních dvou ceduliček, z nichž ta první zapovídá chytat v záchodě ryby, druhá zase znázorňuje postavu zřejmě již tak opilou, že u mísy na zemi sedí, chystajíce se vyhodit do ní prázdnou láhev.

Ano, je to sranda. Jen do té chvíle ovšem, než se vrátíme k lidové moudrosti zmíněné na začátku. Takovéto cedulky prozrazují totiž o Rusech víc, než kdyby se tam na podlaze válelo i…

Smutné potom nakonec je, že nejeden z českých minulých i současných nejvyšších státních představitelů rád hlásá, jak Rusko není už přece žádný Sovětský svaz, ba že tam málem už zase "zítra znamená včera". Ano, peníze na rozdíl od těch toalet nesmrdí. Zůstává ovšem otázkou, kam civilizačně patříme či patřit chceme. Na Západě – byť se zatím potácí ve slepé uličce bláhové iluze evropského superstátu - totiž toalety stále ještě zůstávají být místem, kde by se málem dalo jíst. I bez takovýchto cedulek…

Per-hand-preklady.cz