Mobilní telefony byly tenkrát těsně po svém technologickém přerodu. Už to nebyly ty velké kufry, co stály bambilión a za jeden hovor jste platili jako dnes za večeři u Polreicha. Zmenšily se, zlevnily a tenkrát jsem psal do časopisu Connect! úvahu, co s nimi bude dál. Vycházel jsem z toho, že je takový mobil svým způsobem počítač a není důvod, proč by neměl umět všechno to, co dovedou počítače. Samozřejmě počítat, tedy kalkulačka. Samozřejmě psát, takže by mohl fungovat na internetu. Proč by v něm neměl být fotoaparát? A mapy a navigace? Tak jsem to tam tenkrát sepsal a nenechal si nápad patentovat.

Časopis šel cestou mnohých jiných papírových periodik a je dnes na internetu. Tím pádem si ho můžete číst v mobilu. Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s ptáčky na našem krmítku. Oni ti ptáčkové totiž z důvodů mně nepochopitelných zčistajasna na naše krmítko zanevřeli. Nechodili na ně ani za sněhu a za mrazu. Trvalo to dobré tři roky a až letos se vrátili. Máme z toho s Ljubou radost a taháme se o dalekohled. Máme pořádný. Zvětšení desetkrát, to obraze vidíte moc pěkně ale ještě se tolik. Navíc má proti klepání ruky stabilizaci. Jako foťák.

Už se dostávám k věci. Uvažuji, že koupím ještě jeden dalekohled, ale s foťákem. Dělají se už dlouho. V době kdy jsem fotoaparáty zkoumal a recenzoval, jsem nad nimi ohrnoval nos, protože obrazový výsledek byl prachbídný. Jenže od té doby uplynulo dobrých patnáct let, to zaprvé. A zadruhé, já nechci fotkami konkurovat pánům Bambouskovi a Stachovi. Chci mít obrázek, abych mohl přes vyhledávač určit, to je to za ptáčka. Na to stačí fotka, aby byl vidět zobák a nožičky a ocásek. Zatím jsem v bádání pokročil natolik, že vím, že se takové kombi dalekohledy dělají. Jak se to bude vyvíjet dál?

I to je mi jasné. Dalekohled se v budoucnu – pokud to neumí už dnes, zatím jsme málo bádal – napojí na internet a umělou inteligenci. Nebudu muset stahovat fotky a ukládat a zadávat do vyhledávače, stačí přístroj zamířit, stisknout spoušť a už do zorného pole vpluje text: rehek domácí z řádu pěvců a čeledi lejskovitých, hnízdí a tak dál, dokud to nevypnu, nemusím vědět všechno.

Technicky je mi to jasné, jen si to dát patentovat. Mám s inovacemi ale tolik zkušeností, že mi na mysli tanou pochybnosti: pokazí to radost z objevování? Odpadne listování v ptačích atlasech, ty se přestanou tisknout, jako navigace zahubila autoatlasy. Což je smutná vize. Ale z druhé strany: autoatlasy málokdo používá, ale zaniklo snad cestování? Určitě ne, naopak. Třeba vpád umělé inteligence i do dalekohledů možná vyvolá větší zájem o ptáčky a lidi se k nim budou chovat líp. Přestanou jim ničit prostředí a ptáčků bude víc, k radosti i pozorování.

Uvidíme. Zatím budu bádat dál a čekat příchod umělé inteligence.

Psáno pro ČRo Plus

___________________________________________________________
PŮVOD TAJEMNÉHO ROBOTA PŘIVEDE MĚSÍC NA POKRAJ ZKÁZY

Jsi robot? Tak ti tu tvou plechovou držku rozmlátíme! Ano, roboti zažívají v Arkádii špatné časy. Starožitníci Kuba Nedomý a kyborg Dědek Čuchák ovšem ani na vteřinu neváhají postavit se na správnou stranu. Odpověď na způsob, jak vrátit plecháčům důstojnost, se skrývá ve Zlatém pomeranči. Kdo je Bejby, jenž se z něho zrodil? Robot? Polymorf? Nekontrolovaný experiment? Dost možná všechno dohromady. Hlavně a především je to ale bytost, která dokáže Kubovi s Dědkem pěkně zkomplikovat život…
Nová akční sci-fi z oblíbeného cyklu Arkádie, která postavami a prostředím volně navazuje na knihy Hvězda mého života, Ultimus, Hu! Povídky Dědka Čucháka a Ostrov nesmrtelných.