Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Nemám o inteligenci zdejší komuny nějaké růžové představy, přesto si odhadnu tvrdit, že pořad Prostřeno nikdo z místních nesleduje....na to (dle mého) koukaj lidi, kteří neumí číst ani psát. Psát o tom koment zde je nablblé....

Tedy, dovolil bych si podotknout, že tohle je ale běžná taktika naprosté většiny současných TV soutěží kde ti hráči hrají proti sobě.

Aby prostě vyhrál ten nejlepší, to už je spíš nuda když se jim tam nacpe nějakej borec Japonec a vyžere hlavní cenu.

To spíš jsou dneska soutěže kde hráči musí předem slíbit že výhru daj na charitu, takže sami nedostanou nic..

Tak k tomuhle pořadu a charakteru některých účastníků už kdysi natočil skvělej "dokument" Kazma. V sérii který se zúčastnil jeho figurant například vařil vařil špičkovej kuchař aniž by to ostatní věděli a stejně jim to nevonělo. O vaření tady ani tak nejde a moderátoři to podporujou. Říkat dávání jednoho bodu taktika je směšný.

Hm, když to nepoznali, možná zase tak špičkovej nebyl.

Kérky se zpravidla šiknou, jakmile se prostě člověk ocitne ve vazební věznici a o to lépe se do onoho prostředí integruje žejó.

Dávám vám deset bodů, protože jste dokázal sledovat pořad, který je pro normálního chlapa španělskou vesnicí a španělskými botami zároveň. A co bude příště? Soudkyně Barbara? Star dance?

Too zrovna ne, jsou výživnější. Vymena manželek, Love island, Ďábelská kuchyně.... a taky všechny reklamy jak si vsadit plny tiket a vyhrát zbytek zivota povalovánim po ostrově snů.

Vy jste byl schopen sledovat ty prázdné, bezobsažné, nic neříkající kydy v průběhu pořadu? Já jsem to jednou musel sledovat, protože paní domáci z toho byla v rauši. Už je to pěkných pár let, ale vzpomínky na některé otřesné zážitky prostě nevyblednou.

Ono záleží na tom, o jaký pořad jde. Prostřeno jsem viděl asi tak půlkrát a nebavilo mě, Hells Kitchen asi tak třikrát (z toho 2x z donucení) a teď se tomu vysloveně vyhýbám, protože to není pořad o vaření ale o tom, jak tam chudák Kašpárek (šéfkuchař) pobíhá a pořvává.

Ale třeba od Pohlreicha a jeho Ano, šéfe (kterak ze špatné hospody udělat dobrou) jsem se dozvěděl dost, abych lépe poznal, do které hospody vlézt a pozor - poznat dobré jídlo.

Něco podobného jsem viděl v americké verzi a zůstal jsem zírat na jeden markantní rozdíl: zatímco v Americe se jednalo o nějaké řekněme osobní katastrofy (pánovi umřela manželka a syn se oženil někam do horoucích pekel a on se pokoušel sám utáhnout hospodu 24/7, kterou dřív dělali ve třech), tak u nás to bylo VŽDYCKY o nedostatku profesionality, od bordelu v mrazáku přes prostou neschopnost uvařit těstoviny až po naprosto absurdní situaci, kdy hospoda ne a ne vydělávat, přičemž se zjistilo, že kuchař dává skoro dvojnásobné porce, protože ty účtované mu připadají malé, aniž by se obtěžoval někoho informovat.