PŘÍBĚHY SENIORŮ: Babička není delulu
Vnučka z velkoměsta jménem Brno přijela na venkov (až na Vysočinu) za babičkou po několika měsících. V ruce mobil, v uších bezdrátová moderní sluchátka. Neuvěříte, co se tam stalo.
Babička Maruška ji přivítala s otevřenou náručí.
„Děvenko, pojď na koláče.“
Vnučka Terezka (kámoškami zvaná jedině světácky jako Teréééz ) ani nezvedla oči (ani jedno oko) od telefonu.
„Babi, ty jsi fakt delulu.“
Babička zmateně - „Cože??“
V chalupě nastalo ticho. Takové to venkovské ticho, kdy slyšíte tikat hodiny, kokrhat kohouta a sousedku Novákovou nadávat na rozbitého Robertka.
Babička Marie se zamyslela.
„A to je nějaká nemoc, Terezko?“
„Ne, babi. To znamená, že jsi mimo realitu. A neříkej mi Terezko, jsem dost velká…“
Vypravěč Medvěd vsouvá : Slovo „delulu“ je internetový slang odvozený od anglického „delusional“, tedy bláznivě nerealistický nebo žijící ve svých představách. V posledních letech se rozšířil zejména mezi mladými lidmi na středoevropských sociálních sítích. |
Babička pokývala hlavou.
„Aha. Tak já jsem debulu.“
„Delulu,“ opravila ji znuděná Terezka.
Pak vstala a šla nakrmit slepice. Tedy babička, ne vnučka, ta na práci moc nebyla, ostatně jako většina dnešních evropských mladých.
Večer seděla rodina u stolu. Vnučka vyprávěla, jak bude po škole pracovat na dálku z Bali, vydělávat statisíce (eur , ne trapných korun samozřejmě) na sociálních sítích, cestovat po světě. Možná i po vesmíru. A současně mít dost času na jógu, surfování, lukostřelbu, svlékací sudoku a vlastní módní značku.
Babička ji mlčky poslouchala.
Když vnučka skončila, zeptala se:
„A kolik sis zatím vydělala?“
„No… zatím nic.“
„A byla jsi někdy na Bali?“
„Ne.“
„A umíš surfovat?“
„Taky ne.“
Babička se usmála.
„Tak děvenko, možná jsem debubu já. Ale zatím to vypadá, že větší konkurenci mám přímo u stolu.“
Děda Milouš (kamarády občas posměšně nazývaný Jakeš nebo dokonce Zeman) se rozesmál tak silně, až mu zaskočil veganský bramborový salát, který si poručila vnučka.
Vnučka Teréééz uraženě odešla na zahradu.
Tam za chvíli narazila na babičku, která právě sbírala jahody ze stromu.
„Babi, ty ses neurazila?“
„Proč?“
„Že jsem ti řekla neempatickým způsobem delulu.“
Babička pokrčila rameny.
„Víš, když mi bylo dvacet, věřila jsem, že si vezmu nejhezčího kluka ze střediskové vesnice. Všichni říkali, že nemám šanci. A vidíš, už skoro padesát let ho mám doma. Chrápe sice jako neseřízený kombajn, pije jako Havel a Menšík s Landovským dohromady, ale pořád je můj. Jenom můj!“
„Takže jsi byla delulu?“
„Možná.“
„A vyšlo to?“
„Vyšlo.“
Vnučka chvíli přemýšlela.
Pak odložila telefon a začala také sbírat jahody.
A tak moravský rodinný příběh skončil nečekaně. Vnučka zjistila, že mezi snem a bláznovstvím bývá někdy tenký plot.
A duchem mladá babička zjistila, že být občas „delulu“ není tak špatné.
Taky vás vnoučata nebo děti vyvedou z míry?
