Tak, a na náhrobek chci nápis: Slavný tvůrce původních anekdot. Znáte to, když život stojí za starou belu, pomůže humor. A tak jsem samý žert a špás. Snad se mi povede, aby mé čtenářstvo také trochu pookřálo.

Školní poznámky:

Úterý: Smrká z okna na střechu tělocvičny, aby prý dokázal, že holub na střeše opravdu k ničemu užitečný není.

Středa: Přimaloval na obrázek tučňáka falický symbol.

Čtvrtek: Oslovuje některé spolužáky „Ty falický symbole“.

----------

Slečna jde kolem rybníka a vidí, jak se na cestě plácá zlatá ryba. Přenese ji do vody a ona jí slíbí splnění jednoho přání: „Ale jenom jedno a stručně, strašně spěchám.“

Slečna se zamyslí. „Já bych chtěla, abys věděla a prozradila mi, se kterým partnerem budu šťastná, aby mě měl doopravdy rád a aby nám to vydrželo a…“

Ryba nevrle odsekne: „Vážená, řekla jsem, že mám málo času. Co jste to říkala na začátku? Já bych chtěla, aby svěděla. Dobrá. Staniž se.“

------------

Pamětník vzpomíná u piva: „Za komančů to stejně bylo lepší. Všichni jsme stáli při sobě, spory se řešily jednoduše na férovku, všichni jsme měli kde bydlet, všichni pracovali, nějaká kultura byla, stolní tenis, jídlo bylo zadarmo…“

„Co kecáš? Jaké jídlo zdarma? Kdes to žil?“

„Přece na Mírově, sedmnáct let, pustili mě na amnestii a od té doby to nestálo za nic!“

Z autorova webu Paleta názorů a ptákovin