.

Naši psi , psice s námi odjakživa spávají v posteli a náš vysoký věk dokládá neškodnost tohoto uspořádání, možná , že i prospěšnost. Mají u postele svůj pelíšek a velí si tak sami , kde je jim momentálně nejlíp. Teď už máme 4 roky jen Zlatku , nepapírovou psici ala retrívr, co nemá ráda hemžení.

Zatímco má žena, spí ukázněně stále ve stálé pozici, já se hemžím. To pro Zlatku znamená signál k přesunu do pelíšku a k návratům po uklidnění situace , při kterých je souhlasně vítána oboustranným pohlazením a podrbáním. Mezi polohami zaujímanými mezi námi dvěma, jako rozvalení na zádech, poloha v klubíčku, příprava ke skoku .... vyniká jedna málo zaujímaná , ale mnou vítaná- tak zvaná „ léčebná“.

Spočívá v jejím položení přes mé nohy napříč v oblasti kolenou. Je pro nás oba nepohodlná, kolena jsou hrbolatá, Zlatka visí svými 15kily na obou stranách nohou, ale má nevídaný, vítaný účinek. Nedovedu si to vysvětlit, ale je to tak. Moje nohy jsou už nějakou dobu můj hlavní problém, neustále hlásí svou existenci 24 hodiny denně, s různou mírou bolestivosti, aby to vynahrazovaly zhoršením funkce k nepružnosti , k neohebnosti a betonovosti. Ale v ten okamžik, kdy na nich leží moje psina, nohy přestávají bolet a jsou najednou v té pohodě jako kdysi.

Škoda , že tak nevydržíme ležet dlouho, Zlatka sleze sama tak po 5 minutách a položí se vedle, do pohodlí. Přičítám ten účinek pocitu důvěry a příchylnosti co mi dává, navzdory nepohodlné pozici. Mozek to pošle do nohou s příkazem, ať vypnou hlášení své existence. Škoda , že ten psí obklad není trvale použitelný.