Československá stranická a vládní delegace se jednou vypravila na Kubu. Po přistání v Havaně to vypadalo jako všude jinde v zemích táboru míru – hymny, přehlídka ozbrojenců, čs. vlaječky, úsměvy. Jen objetí Fidela Castra bylo mnohem mužnější. Fousatý diktátor byl oblečen do zeleného mundúru, jako kdyby měl každou chvíli vytáhnout v čele armády proti imperialistům.

Jednání s ním pak probíhalo v srdečném ovzduší. Třebaže byli Kubánci chudí jak kostelní myši, jejich vůdce se choval k hostům velkopansky. Skákal jim do řeči a všechno věděl nejlíp. Nakonec mluvil jenom on, bylo mu celkem jedno, kolik lidí mu naslouchá. Soudruzi si to nechali líbit. Oceňovali u něho ten revoluční zápal, který z nich už dávno vyprchal. Věděli také, že tento svérázný zelený hastroš je u Sovětů velmi oblíben a na jejich přání ochotně posílá své vojáky do Afriky.

Když se Fidel konečně unavil, vytasil se se seznamem zboží, které jeho země potřebuje, převážně strojírenské výrobky.

„A čo nám možete poskytnuť vy?“ otázal se Husák nesměle.

„Náš rum je nejlepší na světě. Dáme vám ho tolik, že se v něm utopíte,“ naparoval se diktátor a poplácal dobrácky Husáka po rameni. Ten, ač dával vždy přednost koňaku, souhlasil.

Rum se pil již během jednání a v pití se pokračovalo dlouho do noci při neformální besedě. Fidel se chlubil, kolik atentátů nastražených Američany přežil, a jak ho všude ve světě všichni rádi vidí. Při tom povídání svým hostům štědře doléval.

Proto bylo druhý den čs. delegaci nevalně. Měli na programu různá setkání s kubánskými pracujícími, museli to holt nějak vydržet. Byli poněkud otupělí, přesto si povšimli oprýskaných omítek a postarších automobilů, které by v ČSSR technickou prohlídkou určitě neprošly. Lidé však vypadali docela šťastně.

Vše probíhalo podle plánu, jen v krokodýlí farmě Biľak uklouzl a zubaté potvory mu chňapaly po nohou. V poslední chvíli ho Korčák vytáhl za rameno, odporné tlamy zklamaně cvakly naprázdno. Po tomto zážitku pak v jiném závodě sledovali, jak se rum vyrábí, a kvečeru si mohli dopřát koupel v moři. Kvůli žralokům si ale troufli jen na mělčinu.

Svěží vítr od moře jim udělal dobře. Hlavy už jim zase fungovaly na 100 %, a proto se mohli zodpovědně zamyslet nad včerejší dohodou. Došli k závěru, že uzavřená smlouva je nevýhodná, protože kvalitnější rum by mohl negativně působit na produktivitu práce.

„Do riti s takou zmluvou!“ uzavřel Biĺak diskusi.

„Hej,“ přisvědčil Husák a vyždímal si plavky.

Na další schůzce se s Fidelem domluvili, že místo rumu se budou z Kuby dovážet pomeranče. Ty byly sice nevzhledné a kyselé, ale zato umožňovaly ušetřit cenné devizy, které by se jinak musely cpát kapitalistům do chřtánu.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.