Život je někdy nespravedlivý…
Tak jak to tedy, pane obžalovaný, bylo?
No, to máte pane soudce tak: já jsem veřejně známá osobnost, a tak hodně lidí mě zná, ale já je ne – jako předtím ji…
Kde jste ji potkal poprvé?
Bylo to ve vlaku, jel jsem s kamarádem Pepou z jednoho našeho stranického mítinku. Ona tam přistoupila s nějakou svojí partou a hned bylo vidět, že je v ní jednička. Jak mě uviděla, nechala svoje kámoše být a hned se vecpala mezi mě a Pepu. Po chvíli, kdy jsme si i normálně a přátelsky povídali, mi začala sahat na vnitřní stranu stehen a dobývat se rukou mezi nohy. Řekl jsem jasně před celým kupé, ať mě nechá, ale nepřestala. Tak jsem si na klín dal tašku. Začala mi teda šeptat do ucha, kdy si zašukáme, že chce jít na záchod mě ošukat. Zabraňoval jsem jí, aby se mi mezi nohy dostala. Síla stisku se stupňovala a bolelo to. Později jsem zjistil, že mi tím opakovaným pevným stiskem nohy způsobila několik modřin. Byl jsem rád, když jsme konečně mohli s Pepou v Praze vystoupit…
Co bylo dál?
Myslel jsem, že jsem se jí zbavil, ale mýlil jsem se: napsala mi, že chce mé nahé fotky. Zvala mě k sobě, že prý na mě bude něžná a hodná, že si uděláme hezký večer. Zároveň se mi snažila vlichotit, že jsem chytrý a hezký. Já na to samozřejmě nereagoval, ale ona na to šla od lesa…
Jak?
To bylo totiž, pane soudce, tak: já jednou pořádal doma velkou party a, jak se ukázalo, měli jsme pár společných známých, a tak se stalo, že ji kdosi přivedl s sebou, když už byl mejdan v plném proudu. Ona byla velmi suverénní: v jednu chvíli začala třeba mému kamarádovi nadávat, že je blbý vůl a nikoho nezajímá, což nás trochu zarazilo, ale ona se tomu smála a my moc nevěděli, jak reagovat. Během večera se popíjelo. Přiznávám, že jsem měl trochu nabráno, a tak jsem se pobryndal vínem a musel se jít osprchovat a převléct.
V koupelně nebyl klíč, tudíž nešla zamknout. Po chvíli se dveře otevřely, vlezla ke mně nahá do sprchy a začala se nevybíravě dožadovat sexu. Tlačila na mě. Prostor byl malý a prakticky jsem nemohl odejít, protože mi zatarasila cestu. Neměl jsem, jak z té sprchy odejít. Pořád mi opakovala, že to bude jenom trochu, že to bude jen chvíli, a moje odmítání ji vůbec nezajímalo. Nakonec se mi povedlo se kolem ní prosmýknout a s ručníkem kolem pasu utéct. Převlékl jsem se v ložnici a vrátil se do obýváku mezi přátele - ona už tam zase seděla, jako by se nic nestalo, a zase byla středem pozornosti.
Jak tedy vlastně došlo k tomu, že jste teď tady?
To bylo totiž pane soudce tak: přisedla si ke mně a začala mě nutit do přípitků. Já sice měl už dost nabráno, ale já jsem přece zvyklý pít, a tak nevím, jak se mohlo stát, že si najednou nepamatuji, co bylo dál, až že jsem se s ní ocitl ve svém pokoji, jak, to teda fakt nevím. Když se zase začala dožadovat sexu, opakovaně jsem ji odmítl. Vzala ale noční stolek a zatarasila jím dveře, abych nemohl z pokoje odejít. Opakoval jsem, že s ní sex mít nechci, a žádal ji, ať v nátlaku a fyzickém dobývání přestane. Utrhla se na mě, ať prý držím hubu a už nic neříkám, a pak se na mě vrhnula a šeptala mi do ucha, abych jí prý udělal malé černoušky.
Člověče, vždyť to je nejen znásilnění, ale i rasismus - tady na té lavici byste neměl sedět vy, ale ona. Jak to, že vás ještě k tomu všemu žalovala?
To bylo totiž, pane soudce, tak: já ani nevím, jestli jsme měli sex. Rozhodně ale vím, že na mě sahala několikrát za tu noc, hlavně mi sahala na, no, však víte na co… - a nejen sahala. A ráno, když se nahý probudím a ona vedle mě nahatá, tak se ptá: „Vezmeš si mě?“ A já na to: „Ne!“ A ona: „Tak jen počkej, Dominiku!“ No, a tak jsem teď tady…