Jednoho dne roku 1878 navštívila Sofie Podlipská svou starší sestru Karolínu Světlou. Oběma už táhlo na padesátku. Nejdříve si při kafíčku pohovořily o svých literárních záměrech, potom probraly program Amerického klubu a jiné ženské záležitosti a nakonec došlo i na jejich platonické lásky – Vrchlického a Nerudu. Vrchlický se těžce zamiloval do Podlipské, třebaže byla o 20 let starší, Neruda se chtěl se Světlou oženit. Ta však dala přednost mnohem zabezpečenějšímu profesoru Mužákovi. S Nerudou ji nadále pojilo duchovní souznění, které neustále sílilo. Mužák ale jejich milostnou korespondenci objevil, ztropil výtržnost a všechny ty krásné dopisy skončily v kamnech. Pak se vše zklidnilo.

„Musím ti sdělit velkou novinu,“ řekla Podlipská a odložila krajíc bábovky na talířek. „Rozhodla jsem se, že provdám Ludmilu za Vrchlického. Budu se s ním pak moci stýkat do sytosti a zároveň zarazím všechny ty zlomyslné řeči, že si vdova užívá.“

„Ty jsi ale hlavička,“ pochválila Světlá sestru. „Ale i já ti svěřím své malé tajemství. Dnes Jan ke mně opět přijde. Za chvíli tu bude. Mužák se vrátí do Prahy až pozítří.“

„Tak to já nebudu překážet,“ řekla mladší spisovatelka a už se zvedala.

„Jen zůstaň,“ zdržovala ji Světlá. „Ten plamenný žár přece již dávno vyhasl. Přijde, aby mě seznámil se svou novou básnickou sbírkou. Písně kosmické se to tuším nazývá.“

Ale Podlipská se nedala přemluvit. Políbila sestru a kvapně odešla.

Zakrátko se Neruda dostavil, třebaže to měl od Mužáka zakázáno. V jedné ruce držel skromnou kytici, v druhé desky s básněmi. Také on dostal bábovku a kafe. Už dlouho se nesetkali takhle v soukromí, bez přítomnosti jiných osob. Většinu konverzace obstarávala hostitelka, návštěvník spíš rozpačitě mlčel. Už se mu moc nelíbila.

Proto se brzy pustil do recitování básní své sbírky. Básník v nich oslavuje pokrok a shledává podobnost mezi lidským konáním zde na zemi a vesmírnými ději. Ve sbírce se to tudíž jen hemžilo hvězdami a planetami! Světlá byla přítelovým přednesem plně zaujata, pozorně naslouchala a chválila.

Náhle se Mužák nečekaně vrátil domů. Pověsil v předsíni svrchník, odložil deštník a klobouk a vyměnil boty za papuče. Uslyšel za dveřmi povědomý hlas. Přiložil ucho a okamžitě pochopil, že mu liška znovu vlezla do kurníku. Krev se v něm vzkypěla. Vrazil zprudka do salónu, zrovna když Neruda říkal „buďme tou malou hvězdičkou“.

„Já ti dám hvězdičku!“ zařval a udeřil soka pěstí do brady.

Neruda se skácel, narazil hlavou do kredence s kláštereckým porcelánem a skutečně několik hvězdiček spatřil.

Po této příhodě se ten krásný vztah nadobro pokazil. Ani provdání dcery Vrchlickému nebyl dobrý nápad, protože Ludmila byla choti nevěrná s hercem Národního divadla a nakonec se mu i přiznala, že jejich dvě děti nejsou jeho.