Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Moje Pandořina skřínka

Když jsem se narodil, nasáčkovaly se k mé kolíbce v době, kdy máma usnula vyčerpáním, tři sudičky s dárečky. První pravila: „Přinesla jsem ti logaritmické pravítko s multiprocesorem sto čtyřicáté deváté generace. Pokud ti nebude stačit deset prstů na rukou, vezmi do levé ruky logaritmické pravítko a pravou rukou ho začni mnout. Výsledky výpočtů, kterých takto dosáhneš oběma rukama, ti zaručí neutuchající slávu plnou bohatých zážitků.“ Druhá pravila: „Přinesla jsem ti tajnou a dosud nepublikovanou verzi Kámasútry. Pokud ji se zájmem prolistuješ, stačí pravou rukou, levou nech zatím v záloze, a její obsah do sebe vstřebáš, nebude na Zemi žena, která by tvému umu neodolala.“ Třetí pravila: „Přinesla jsem ti Pandořinu skřínku vygenerovanou tobě přesně na míru. Pokud pocítíš, že selhalo jak logaritmické pravítko, tak Kámasútra, otevři ji. Najdeš v ní návod, jak se obejít bez všeho a přitom všeho dosáhnout.“

https://www.neviditelnycert.cz/blog/povidani/2641-...

Přidávám odkaz na svoji povídku O Luciferském pekle.

Bylo, nebylo, jak už to tak bývá i nebývá, jednou, nikdo si však nepamatuje kdy, jedno Peklo, někteří však tvrdí, že jich bylo více.

No a pak tu bylo ještě něco jako Nebe, jemuž šéfoval Nebeský šéf. Nebeský šéf měl obrovský byrokratický aparát, v němž se motaly celé houfy andělů, kteří často nevěděli, do čeho dřív svými křídly píchnout. Práce bylo zkrátka nad hlavu v oblacích, neboť Nebe mělo na starost neuvěřitelné zástupy lidských i nelidských bytostí, o něž se muselo nějak postarat: vytřídit, zařadit, přeřadit, vyřadit, upomínat, vyzpovídat, navigovat, chválit, trestat a tak dále. Šanony se v Nebeském byrokratickém centru doslova prohýbaly, úřadující andělé zmateně pobíhali a Nebeský šéf, který trůnil uprostřed celého toho nebeského mumraje, nestačil podepisovat rozkazy, zákazy, příkazy, odkazy a další a další podobná lejstra. Jeho zrak už byl poměrně chabý, a tak si sám přidělil jednoho anděla, jehož pracovní náplní bylo na všechna ta lejstra svítit. Začalo se mu říkat Světlonoš alias Lucifer.

https://www.neviditelnycert.cz/blog/pohadky/1587-o...

Moc zdařilá povídka. Někdy neuškodí podívat se na svět jinak, nově, novýma očima. Sám jsem to párkrát prožil. A třeba vůně, zavřu oči a propadnu se do dětství. Nebo zvuky, svištění větru a cvakot přesek na lyžařských botách. Třeba dnes večer, až bude zase vedro...

Nevím jak u vás, ale v Praze je vedro už teď, 30 °C. Před chvíli jsem se vrátil zvenku, kde zejména na slunci jsem se cítil jako v pekle. V bytě je chladněji. Dochází k jakési inverzi. Doposavad jsem v tomhle létě otevíral dveře na lodžii, aby dovnitř proudilo teplo, teď po návratu jsem ty dveře zavřel. aby dovnitř neproudilo vedro

Povídka mě zaujala. Bydlím v Nových Butovicích na Suchém vršku. Nedaleko je menší poliklinika, která se původně nazývala Oční klinika. V této souvislosti jsem napsal tři povídání. Například Druhé setkání s Nevidomou

https://www.neviditelnycert.cz/blog/povidani/2487-...

Dávám výňatek z třetí povídky Slepec s hůlkou a cigaretou

Když si jdu zakouřit na lodžii, občas spatřím pána se slepeckou hůlkou v jedné ruce a cigaretou v ruce druhé. Potáhnu z cigarety, on taky, a sleduji, jak se s tím vypořádá. Vždycky to dopadne stejně. Ťuká hůlkou do obrubníku chodníku, aby věděl, že jde správným směrem, a dorazí na rozcestí.

Je to poslední rozcestí, které mohu z lodžie spatřit. Chodník doprava i doleva patří k Suchému vršku. Pak následuje průchod na druhou stranu Suchého vršku, který už z lodžie spatřit nemohu.

Slepý pán staršího věku ťuká a ťuká o obrubník přímého chodníku a začne zabočovat doprava. Odklepne popel z cigarety a pochopí, že zabočuje nesprávným směrem. Zastaví se, udělá čelem vzad a vrátí se do přímého směru, aby konečně zmizel z mého pohledu.

Vždycky přemýšlím, co bych dělal já jako slepý mládenec či starý slepenec v jeho roli. Nedovedu si představit, že bych neviděl, že bych byl nucen poslouchat ťukání slepecké hůlky a ještě k tomu kouřit cigaretu.

https://www.neviditelnycert.cz/blog/povidani/3580-...

Moc pěkný. I ty dvě starší.

Hezká povídka!