Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Vzpomínáte na film Modrá Electra Glide? Dostal jsem náladu si ho pustit. Po těch srá. co teď dávaj.

Taky bych se kouknul (i když už si vlastně nepamatuju, kromě té motorky, o čem film byl)...

John měl v motoklubu přezdívku Zed. S ženou doma si nerozuměl, o to lépe si rozuměl s urostlými podobně zaměřenými policisty. Mírné překročení rychlosti bývalo v tomto prostředí obecně známou seznamovací praktikou. Kluci si později skutečně zavolali a sešli se v motoklubu. Překvapil je Butch, který se zrovna přišel do klubu přihlásit. Bohužel se mu nelíbily vstupní podmínky a byl poněkud prudké letory. Vyjednávání o podmínkách překvapivě skončilo tak, že John uznal Butchovy argumenty a z klubu, který mu již dříve poněkud nevyhovoval, definitivně vystoupil. Butchovi přenechal svůj motocykl, s tím, že už ho nebude potřebovat a ten ho představil své přítelkyni v nesmrtelném dialogu: Whose motorcycle is this? It's a chopper, baby. Whose chopper is this? It's Zed's. Who's Zed? Zed's dead, baby. Zed's dead.

Příhodu na podobné téma jsme zažili cca v roce 1983. Ze Španělska nás přijeli navštívit příbuzní, otcova neteř s manželem, oba Angličani, na luxusní motorce snad 1000 ccm. Harley to nebyl, snad Honda, nablýskaná nádhera s postranními kufříky, kabely propojujícími sluchátka v přilbách pro komunikaci za jízdy, samý chrom. Vedli jsme je po E55 z Prahy k nám domů; vpředu naše rodina ve Škodě 120L, za námi Angličani na motorce. Kousek za Prahou otce zastavila policejní hlídka - technická kontrola: těšili se, že na stodvacítce s mírně prokvétajícími plechy něco najdou. Joe a Toni zastavili za námi; policajti na ně mávali, ať jedou dál, oni že je nezajímají, ale Joe gestikuloval, že patří k nám. Kontrola proběhla tak, že tři esembáci obdivovali jeho motorku, zatímco Joe jim pantomimicky předváděl všelijaká hejblátka. Zvlášť se jim líbil vypínač sluchátek: "Když těch jejích řečí mám dost - cvak, a je ticho!" Čtvrtý příslušník nás naoko kontroloval, ale celou dobu závistivě pokukoval, co si jeho kolegové prohlížejí na motorce. Po chvíli vrátil otci doklady: "Pane řidiči, všechno v pořádku; pokračujte v jízdě!" Sestřenice, neznalá poměrů v komunistickém Československu, se mě pak udiveně ptala: "Jarka, this was strange; já jsem z toho měla pocit, že Charlie má z těch policajtů strach?" "As well he might be..." odtušil jsem; "z nich nikdy nic dobrého nekouká, leda nějaká buzerace..." Tenkrát to dopadlo dobře.

Zřejmě jeden z prvních Goldwingů. Tenkrát 1000ccm, dnes 1800.