POSTOJ: Že bych také...? Tak jo.
Jsou věci, které z principu nemohu ovlivnit. Pak je přijmu s radostí nebo remcáním, jak kdy. A dost. Proč se v nich dál nimrat? Tenhle týden přinesl jedno takové téma, o kterém se nejspíše psalo i v Grónsku nebo na Vanuatu. Chtěl jsem odolat, ale o čem jiném teď psát?
No jistě, vyhrál Trump, to je ono profláknuté téma.
Málo platné, všechny ty před- i povolební úvahy a komentáře píšících kolegů mi silně připomínají horoskopy. Jupiter vstoupil do vodnáře, takže pro lvy bude následující měsíc krizový, rozhodně nepodepisujte důležité smlouvy. Trump zvítězil, následující roky nám nebudou ekonomicky nakloněny a hrozí riziko toho, toho a tamtoho. Dle jiných ovšem na základě vstupu Trumpa do Bílého domu budou následující roky ekonomicky vlídné, první riziko nebude rizikem a místo následujících dvou vyjmenovaných rizik nám hrozí tři docela jiná. Aby se v tom prase vyznalo!
Velmi mne zaujal titulek jednoho článku: „Zhroutil se model elitářských snobů z Washingtonu“. A moc, opravdu moc bych toužil vidět titulek (nejspíše už rovněž předem připravený), který by se v tomtéž deníku na titulní stránce objevil v případě výhry Harrisové. Bylo by to „Komediantovy lži neprošly“ nebo něco podobného? Kéž by nikdy z paměti lidstva nezmizely připomínky novinových titulků z doby, kdy se Napoleon rozhodl vrátit z exilu na Elbě. Začínalo se titulkem „Korsická nestvůra se vylodila v Marseille“ a končilo „Císař osvoboditel vítězně vstoupil do Paříže“ (za drobné nepřesnosti neručím, za smysl ano).
Čekají nás „zajímavé časy“. Ale už jsme někdy žili v jiných?
Z autorova blogu Paleta názorů a ptákovin
