Zatím jsme měli všechny ty hrábě a rýče a lopaty co potřebujete na práci na zahradě všelijak poskládané. Neuplynulo ani dvacet let a padlo rozhodnutí, zřídit si domeček na nářadí, tam budou schované. Že jsme si to s Ljubou usmysleli týden před tím, než se měla přihnat tisíciletá voda, to je jiná kapitola a není to hlavní předmět mé dnešní úvahy.

Objednali jsme montovaný domeček. Je to stejný systém, jako když si koupíte knihovnu nebo stůl. Nepřivezou vám knihovnu nebo stůl, ale placatou krabici, v ní díly a součástky a taky návod, jak tu věc sestavit. Už dávno jsem si na to zvykl a postupně jsem si vypracoval metodu. Sestavení takové věci, v daném případě domečku, vyžaduje prostor. Vyskládáte si všechny díly, jeden vedle druhého, jako když myslivci dělají výřad ulovené zvěře. Někam stranou, nejlépe na nízký stoleček, pak dáte spojovací materiál, pytlíčky se šroubky, matičkami, kolíčky, spojkami. Taky potřebné nářadí. V návodu vás obvykle upozorní, co budete potřebovat. Tak jsme to s Ljubou udělali a práce nám šla, jak jinak to říct, jedna radost. V návodu sice psali, že nám to bude trvat dvě hodiny, vzalo nám celou sobotu, ale žádné drama nenastalo. I dveře s panty a petlicí pasovaly. Až na to, když už bylo všechno skoro hotovo, střecha neseděla přesně na zadní stěnu. Ukázalo se, že chybí pět centimetrů. Nebo jinak, zadní opěrné sloupky byly o pět centimetrů vyšší. Alexandr Veliký by měl ze mě radost: chystal jsem se k ráznému kroku, sloupky prostě uříznu a střechu napasuju. Ljuba mi bránila. Že prý musí být někde nějaká chyba. Já na to, že jsem postupoval metodicky podle návodu a návod žádnou chybu nepřipouští. Jasně jsem si vzpomínal, jak jsem mezi sloupky vkládal zadní stěnu. To bylo jasné, tvar byl zřejmý, jeden obdélník a pak druhý díl, měl tvar jako když děti malují domeček.

„Co je tohle?‟ povídá najednou Ljuba. Vedle skoro hotového domku leželo něco dlouhého, pět centimetrů širokého. Byl to mezikus zadní stěny s výztuhou a já na něj zapomněl. Protože věc byla jasná, otočil jsem list návodu a místo tří jsem tam vrazil díly dva.

Závěr souvisí se zásadním životním poučením: nevěřte ničemu, co je až moc nápadně jasné. Někdy je to nejasné a když se pustíte do rázného zásahu, můžete všechno zkazit.

Dokončili jsme domeček, dali do něho nářadí a teď čekáme, jestli přečká tisíciletou vodu. Měl by. Slibují to v návodu.