Projevem nezměrného a nezodpovědného optimismu bylo objednání a zaplacení zájezdu do Opole už 5 měsíců před jeho termínem 11.10.2025. Termín se blížil stejně rychle jako jsme oba slábli a potýkali se s fyzickými potížemi, které nám komplikovaly i výkon běžných denních prací. Celý den někde v dupě na nohou, bez odpočinku, s dlouhým chozením- nic nás nelákalo míň.

Třeba výlet do Českého Těšína jsme pro celkovou slabost odpískali až v den jeho konání a zajeli na nádraží , abychom ostatním řekli , že nepojedeme.

Najednou bylo ráno dne výletu- v pět stáváme , vyvenčíme Zlatku, snídat budeme v autobusu z připravených osmi, dobře obložených housek. V termosu je černé kafe.

Autem na místo srazu, tam ho zaparkujeme a počkáme v davu penzistek a penzistů , zdá se , že o hodně mladších než my na autobus do zámku Mošna a do Opole , obojí v Polsku , nedaleko sebe.

Zámků jsem už viděl mnoho a skoro nic si z nich nepamatuju, na rozdíl od mé ženy , co si k mé škodě pamatuje všechno.

Mošna je rozlehlý , tříkřídelní zámek , každé křídlo v jiném slohu, údajně podobný Bradavickému z Harryho Pottera tím , že má zase údajně 99 věží a 365 pokojů. Nechci se hádat , nepočítal jsem , ale do 99 věží mi hodně chybělo, a pokojů nám ukázali jen pár.

Není starý, má asi 300let ,když kolem roku 1890 vyhořel, byl během dvou let obnoven i s přístavbou jednoho křídla v novogotickém slohu, aby kolem roku 1910, bylo zase za dva roky přistaveno další křídlo ,zase v jiném slohu.

Fascinovala mě ta krátká doba stavění, ale podle vysvětlení průvodce ,měl syn původního majitele smlouvu s ďáblem, což bylo akceptováno i císařem Ferdinandem , co na zámek jezdil masově lovit.

Uvnitř je to pěkné, jako na zámku.

Kolem velký park se zpívající fontánou, co zpívá každou celou hodinu a mezitím mlčky chrlí. Z jejího zpívaní jsme identifikovali část Carminy burany Carla Orfa.

Vstupné 31 zlotých nad 65 let věku se nijak neliší od našich poměrů.

Dobře, že jsme tam byli už v devět ráno , později už se valily davy.Součástí zámku je hotel a restaurace, tam jsme se po cenách nepídili, jen ceny drobných suvenýrů jednotně začínaly na 20 zlotých a výš. Byla to nějaká magická spodní hranice čehokoliv včetně pamlsků, na příklad zmrzliny.

No , díky žemlové snídani v autobusu jsme nedali Polákům zbohatnout. Máme mnoho fotek , my a Zámek, Zámek a my , Miladka a Zámek , já a Zámek. Ve 13. hodin do autobusu a před druhou v Opole.

Tam nás průvodkyně zavedla do historického středu města kolem historické Piastovské, asi 60 metrů vysoké věže, z červených cihel. Má nakloněnou svislou osu podepřenou na nakloněné straně bytelnými základy a160 schodů.

Nezkoušeli jsme, zda se ještě více nakloní, když na ni vylezeme- byla zavřená s i kdyby nebyla, naše betonové nohy by nás tam nevynesly.

Šouravými kroky jsme se procházeli po historickém středu města a fotili se. Já s bronzovým jezdcem na koni , Miladka s jezdcem na koni. Ostatní nám utekli po mnoha strmých schodech k asi sedmému kostelu a tak jsme se trhli.Bylo sychravo , zamračeno, ale ne příliš zima, vývěsní cedule a štíty hospůdek , hospod, kaváren , čajoven, jídelen, hotelů nás zvaly dovnitř, ale jako závora nás všude zastavily zase ty ceny , užívají taky tu 20 zlotou spodní hranici i za čaj.

Ve venkovní, liduprázdné zahrádce hospody zvané „ Lufa“ ( hlaveň), jsme si sedli na kované židličky u kovového stolku a pokračovali ve slavnosti žemlí a domácího kafe.Navštívil nás tam domácí holub, kterého jsme fotograficky zachytili.

Měl kolem krku až přes volátko, chlebový náhrdelník! Asi ,jak zobal střídu celého krajíčku chleba, kůrkový zbytek si navlékl na krk. Nijak mu to nevadilo asi to nabídne ostatním , sám si tam nedosáhne. Miladka chtěla do Lídlu, aby porovnala ceny a čurat , já nechtěl do Lídlu. Tak jsme skončili v přepychové , malé cukrárničce s bílými, vlněnými přehozy přes židličky, velkými zrcadly a s obrovskými cenami.

Za dva zákustičky jsme utratily 40 Zl, to je asi 240 kaček a nic moc až tak , že já svůj nedojedl a zabalil domů pro naši Zlatku.

Žemle zvítězily!

Potkali jsme tam ale zajímavý pár, se kterým moje žena navázala kontakt. Žena středního věku s dcerkou tak šestnáct, s romantickými , přírodně zvlněnými blond vlasy až na ramena, kterým ceny viditelně nedělaly vrásky. S nimi na třetí židličce s bílou dekou, seděl rozkošný, sněhobílý , kudrnatý, malý německý špic a nedal se potvora pohladit.Štěkal vysokým hláskem a cenil bílé zoubky. Pak se Miladka šla vyčurat a když se vracela tak ta malá, krásná bestie se chtěla zbláznit, jak se k ní lísala. To nás dostalo do řeči a když promluvila dcera hlubokým hlasem , tak to byl kluk.

Tak jsme se dověděli, že žili v Německu , před 2 lety se vrátili do Polska do Ratiboře a kluk bude maturovat v polštině, což mu dělá logické potíže. Za mých časů, by pro svůj vzhled měl ve škole potíže, nejen jazykové.

Nakonec to byl pěkný výlet se závěrem : „ Všude dobře , doma nejlíp“, ale nerozumím českým nákupům v Polsku.