Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Býval jsem rybářem, takovým , kdo loví proto, aby své úlovky snědl. Ale od toho se stále více odchází. Lovit ryby abych je pouštěl mě nebaví, ještě pořád umím ten čas využít jinak. A pokud chci jíst rybu, jdu a koupím si ji. A věřte, při započtení všech rybářových nákladů, jsou ryby ze supermarketu při své vysoké ceně, těmi nejlacinějšími.

"Tam se teď bohužel každý budete chtít podívat"

Na mapy.cz je funkce panorama, pomocí které je možné si zajímavou uličkou projít virtuálně, aniž by to domorodce obtěžovalo. A protože indícií je v textu nemálo, já už tam na takovou virtuální návštěvu zaskočil (alespoň myslím, že jsem to místo strefil správně)...

Je to možné.

Ad poslední odstavec:

to nemusí být jen zpomenutá vilová čtvrť (ulice), Vy jste v podstatě popsal realitu kterékoliv malé vesnice. Rozumím té exotice, kterou v tom vidí člověk, jenž prožil většinu nebo celý život v Praze. Dítě, které se na podobném místě narodí, nebo je tam dopraveno hned z porodnice, v tom samozřejmě nic zvláštního nevidí. To kouzlo objeví a (někdy) zpětně docení až mnohem, mnohem později. Až trošku pozná život i v tom velkém městě a zjistí, jak moc to může být jiné. Někdo skočí po těch možnostech, které nabízí město, někdo se od těch venkovských úkrytů nevzdá nikdy.

Nemáte docela pravdu. Myslím, že každého, kdo se na venkově narodí a prožil tam své dětství a potom se stal měšťákem - můj případ - každého občas postihne touha podívat se do svého rodného kraje a znovu nasát jeho atmosféru. Dělám to i já, už proto, že venkov se nemění tak rychle jako město a tak máte aspoň iluzi návratu. A je to vemi hřejivý, příjemný pocit.