POČASÍ: Eliášovy pranostiky
Naši staří předci milí s přírodou se přátelili,
vyzráli na její triky, vymysleli pranostiky.
Ano, ano - lidé zlatí, pranostiky stále platí.
Jisté to však někdy není, všechno na světě se mění!
9.6. Červen dává jahody a senoseč.
Stanislavě jahody, ba i seno krásně voní,
tyto dary přírody chystá červen právě pro ni!
10.6. Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá.
Velmi malá bude chleba skýva,
Gita kývá - tak to chodívá.
11.6. Jak červen teplem září, takový bude i měsíc září.
Bruno přímo miluje absolutní rýmy,
věří totiž naivně, že ho zbaví rýmy!
12.6. Svatá Tonička mívá často uplakaná očička.
Po ní Tonda možná ani netuší,
že jí očka uplakaná snadno osuší.
13.6. Svatý Antonín pevně veslo třímá, často na něj hřímá.
Tondovi když letní bouřka zahřmí do ucha,
rozčílí se, že nesklidí seno za sucha.
14.6. Pláče-li červen a neoschne žitko,
v zajících, koroptvích budem mít řídko!
Proč Roland nepláče, možno říci několika slovy,
na hony vzdáleny jsou mu všechny hony, ba i lovy!
15.6. Na svatého Víta ve dne v noci svítá.
Přišla dobrá zpráva - na seno schne tráva,
na louku se sedlák chystá, proto sucho vítá!
To je tedy odkaz našich předků milých,
upravili jsme ho ve svých dlouhých chvílích.
Učme se od předků lásce a pokoře,
pokoře k přírodě v té naší oboře!
Klima je příjemné, zem se tu nechvěje,
v létě je sluníčko, v zimě zas závěje,
jaro se zkracuje a podzim taky
po jasném počasí připlují mraky.
Uprostřed Evropy v zemičce malé,
tam je náš domov a bude stále!
Autor se tímto omlouvá, že fušuje do řemesla našim moudrým předkům a děkuje všem živým
i mrtvým sběratelům této lidové moudrosti, kteří se v minulých stoletích zasloužili o to, že naše lidové pranostiky stále žijí! Bude-li zájem, příští týden budeme pokračovat!