POČASÍ: Eliášovy pranostiky
Týden od 19.5. do 25.5.2007
Naši staří předci milí s přírodou se přátelili,
vyzráli na její triky, vymysleli pranostiky.
Ano, ano - lidé zlatí, pranostiky stále platí.
Jisté to však někdy není, všechno na svět se mění!
19.5. Suchý březen, mokrý máj, bude humno jako ráj!
Humno je slovo málo známé, ve slovníku ho vyhledáme.
Je to slad, dá dobré pivo, už dnes raduje se Ivo.
20.5. V máji aby ani hůl pastýřovi neoschla.
Právě pro tu vláhu po jaru chrání Zbyšek svoji fujaru.
21.5. Máj kvítí dává a stromy listím odívá.
Monika se ráda podívá, jak se to sluníčko tuží,
pomáhá rozvíjet růži.
22.5. Kdo o svatém Jáně len zasévá, stébla zdéli lokte mívá.
Dnes místo Jeníka z Pomuku - Emil se na ten len usmívá.
23.5. Je-li už máj zahradníkem, není stodol milovníkem.
Vladimír se diví - proč milovat stodoly?
Není mnohem lepší - mít rád ženské idoly?
24.5. Večerní rosy v máji hodně sena dají.
Večerní rosy nemá ráda Jana,
proto preferuje čisté rosy zrána.
25.5. Pohoda na Urbana - pro sedláka vyhraná.
Viola pak přizvukuje - pohoda že není,
zcela jistě po celý rok nikdy k zahození!
To je tedy odkaz našich předků milých,
upravili jsme ho ve svých dlouhých chvílích.
Učme se od předků lásce a pokoře,
pokoře k přírodě v té naší oboře!
Klima je příjemné, zem se tu nechvěje,
v létě je sluníčko, v zimě zas závěje,
jaro se zkracuje a podzim taky
po jasném počasí připlují mraky.
Uprostřed Evropy v zemičce malé,
tam je náš domov a bude stále!
Autor se tímto omlouvá, že fušuje do řemesla našim moudrým předkům a děkuje všem živým
i mrtvým sběratelům této lidové moudrosti, kteří se v minulých stoletích zasloužili o to, že naše lidové pranostiky stále žijí! Bude-li zájem, příští týden budeme pokračovat!
Naši staří předci milí s přírodou se přátelili,
vyzráli na její triky, vymysleli pranostiky.
Ano, ano - lidé zlatí, pranostiky stále platí.
Jisté to však někdy není, všechno na svět se mění!
19.5. Suchý březen, mokrý máj, bude humno jako ráj!
Humno je slovo málo známé, ve slovníku ho vyhledáme.
Je to slad, dá dobré pivo, už dnes raduje se Ivo.
20.5. V máji aby ani hůl pastýřovi neoschla.
Právě pro tu vláhu po jaru chrání Zbyšek svoji fujaru.
21.5. Máj kvítí dává a stromy listím odívá.
Monika se ráda podívá, jak se to sluníčko tuží,
pomáhá rozvíjet růži.
22.5. Kdo o svatém Jáně len zasévá, stébla zdéli lokte mívá.
Dnes místo Jeníka z Pomuku - Emil se na ten len usmívá.
23.5. Je-li už máj zahradníkem, není stodol milovníkem.
Vladimír se diví - proč milovat stodoly?
Není mnohem lepší - mít rád ženské idoly?
24.5. Večerní rosy v máji hodně sena dají.
Večerní rosy nemá ráda Jana,
proto preferuje čisté rosy zrána.
25.5. Pohoda na Urbana - pro sedláka vyhraná.
Viola pak přizvukuje - pohoda že není,
zcela jistě po celý rok nikdy k zahození!
To je tedy odkaz našich předků milých,
upravili jsme ho ve svých dlouhých chvílích.
Učme se od předků lásce a pokoře,
pokoře k přírodě v té naší oboře!
Klima je příjemné, zem se tu nechvěje,
v létě je sluníčko, v zimě zas závěje,
jaro se zkracuje a podzim taky
po jasném počasí připlují mraky.
Uprostřed Evropy v zemičce malé,
tam je náš domov a bude stále!
Autor se tímto omlouvá, že fušuje do řemesla našim moudrým předkům a děkuje všem živým
i mrtvým sběratelům této lidové moudrosti, kteří se v minulých stoletích zasloužili o to, že naše lidové pranostiky stále žijí! Bude-li zájem, příští týden budeme pokračovat!
