Máme takovou pěknou tradici. Zachráněným , přichýleným, zatoulaným psům dávame prozatimní jméno Karel ,s přídomky první, druhý...až do doby , kdy se pravé jméno zjistí.

Kdysi jich bylo hodně, záznamy však chybí , někteří u nás pobyli i mnoho dnů, než se našel domov.

Teď jsou nejen psi pod dohledem sociálních vystrašených sociálních sítí, co každého zatoulance sledují-co kdyby šlápl na dítě , počůral stromek....

Ale hlavní téma sítí v těchto případech je laskavé- chyťte si ho, vezměte domů, ať vám není smutno.....

Tak po dlouhé době po Karlu IV., šestnáctiletém minijezevčíkovi zachráněném z hlubokého příkopu se objevil další Karel, toho jména pátý.

Mladý , statný , hnědý, přívětivý , přátelský , trochu zmatený...co se k nám nastěhoval do zahrady i když tabulka „ Záchranná stanice“ na domě chybí.

Viditelně to nebyl žádný bezdomovec- masivní pěkný obojek, další protišklíšťový, lesklá srst, to vše ukazovalo na dobrou adresu.

Byl viditelně zmatený,něco jako – „co tady u všech čertů dělám?

Tahle místní fenka nehárá, ani z okolí není nic cítit, tak proč jsem si vybral tenhle dům je pro mě záhadou.“

Vzal jsem ho bez vodítka na cestu po okolí, snad se zorientuje, najde cestu domů nebo potkáme zoufale hledající majitele.

Vrátil se ochotně se mnou tam , kde měl nachystanou vodu a pamlsek od sousedky. Ten si nevzal- dokumentovalo jeho rozpoložení.

Zaúřadovaly mobily inzerující jeho přítomnost u nás i s fotografiemi.

Úspěšnější byla sousedka, co to s mobily líp umí , protože je mladá.

Karel V. u nás na zahradě nezůstal dlouho a jeho panička si ho vyzvedla aniž jsme to zaregistrovali a nechala u sousedky vděčnou bonboniérku.

Konec dobrý , všechno dobré!