Už více než rok se lidé dělí na pozitivní a negativní. Nový typ koronaviru všechno postavil na hlavu: být negativní je oukej, zatímco být pozitivní je něco jako být káó.
Když je někdo pozitivní, je odeslán do izolace a hrozí mu ekonomické, sociální a zdravotní komplikace, nebo dokonce smrt, takže je pochopitelné, že všichni chceme být negativní. Jenomže až budeme všichni negativní, bude svět lepším místem pro život?
Žijeme uprostřed celosvětové pandemie, jaká tu nikdy nebyla. Snažíme se bránit všemi možnými způsoby, nosíme roušky a respirátory, necháváme se očkovat, vyvíjíme léky, dodržujeme rozestupy, nosíme rukavice, myjeme si ruce, děláme všechno možné.
Máme strach, protože koronavirus je všudypřítomný a bere lidem život. Ale je to opravdu tak, že až covid donutíme zklidnit hormon, vrátí se klid a pohoda?
Sedm a půl miliardy lidí na planetě v sobě nosí miliardy mikrobů, včetně zárodků nejrůznějších smrtelných nemocí. To je realita, na které se shodnou všechny lékařské autority a nikdo z nás ji nemůže ovlivnit. Jediné, co ovlivnit můžeme, je náš postoj k této realitě. A jaký by měl ten postoj být? Laskavý a nakažlivě pozitivní.
Nepochybuji ani na vteřinu, že se lidstvu podaří vymyslet a vyrobit účinné léky, které jednou provždy zaženou nový typ koronaviru do kouta. Ve stovkách laboratoří a výzkumných ústavů po celém světě se na tom pracuje ve dne v noci. Ale současně jsem přesvědčen o tom, že tím nejúčinnějším lékem, který máme neustále k dispozici, je láska. Lék vyvinutý v nebeských laboratořích. Se stoprocentní účinností a báječnými vedlejšími účinky.
Pavel Kosorin