Domácí limča… To ji kuchař dělá doma a nosí pak do práce?

Můj kamarád Jirka z Brna oslavil nedávno šestasedmdesáté narozeniny. Tvrdí o sobě, že už ho v životě nic nepřekvapí. Jenže pak otevřel jídelní lístek v jedné moderní brněnské restauraci.

„Domácí okurková limonáda – 99 Kč.“

Jirka se zarazil. Chvíli mlčel. Pak vážně zvedl oči na číšníka.

„Prosím vás… to ji kuchař vyrábí doma v paneláku a ráno ji veze tramvají do práce?“

Číšník se pousmál. A pravil uštěpačně: „Ne, pane, děláme ji tady v restauraci…“

Jirka (jeho věk už neopakujeme, psali jsme ho výše) však hrdinně oponoval: „Protože když je „domácí“, tak přece vznikla doma. Nebo už se dneska restauraci říká domov?“

Jenže tím jeho logické otázky neskončily.

O pár řádků níže stálo: Domácí bramborová kaše.

„Výborně,“ pravil Jirka. „Takže kuchař si ráno doma uvaří minimálně 10 kilo brambor, rozšťouchá je s mlékem a máslem, dá do kastrolu a přinese je sem? To musí mít manželka radost.“

A hned pod tím: Domácí sekaná.

„No vida! Takže pan kuchař peče sekanou ve vlastní troubě, zabalí ji do utěrky a donese do restaurace. To je ale obětavost!“

Číšník už nevěděl, jestli se smát, nebo zavolat manažera či do Černovic (to je brněnská léčebná odrůda Bohnic).

Jirka totiž patří ke generaci, která bere slova vážně. Když je něco domácí, vzniklo to doma. Když je něco farmářské, čeká někde za rohem farmáře. Anebo aspoň faráře, aby se modlil za kvalitu potravin.

A když je něco poctivé, nemělo by se to jen bezobsažně mírnixtýrnix (jak říkala jeho nesudetoněmecká domorodá brněnská babička) psát na ceduli.

Dnes je ale „domácí“ skoro všechno. Domácí hranolky. Domácí tatarka. Domácí kečup. Domácí ledový čaj.

Člověk má skoro pocit, že personál bydlí přímo v kuchyni.

Nakonec Jirka limonádu objednal. Přiznává, že byla dobrá.

Jenže když přišel účet, povzdechl si: „Za devadesát devět korun bych si doma udělal limonádu pro celou ulici. A ještě by zbylo na postižená ukrajinská koťátka.“

Závěrem
Pro pět ran do fejetonové gastro-čepice možná bychom se měli vrátit k obyčejným názvům.

Místo „domácí limonáda“ třeba napsat „čerstvě připravená limonáda“. Místo „domácí kaše“ prostě „bramborová kaše“. Ne všechno potřebuje šestákový marketingový přívlastek.

Protože jinak se jednou dočkáme i položky: Domácí minerální voda – 129 Kč.

A to už by se mohl i Jirka oprávněně zeptat: „A ta mineralizovaná wasrůvka (řečeno brněnským hantecem) vám doma taky vyvěrá ze sklepa, pane šéf??“

Z autorova blogu Legendární medvěd