Literární klasik Jaroslav Foglar stvořil postavu kladného hrdiny Mirka Dušína. V předvolební době se tomuto ideálu snaží přiblížit celá plejáda politických předáků. Kromě toho je Foglar i původcem konceptu Modrého života. To je něco jako buddhistická nirvána, lze ho ale dosáhnout v aktivním životě tím, že konáte dobro a působíte ve svých bližních pocity štěstí. Dnes se mi to podařilo s umělou inteligencí.

Bydlím ve vsi. Zřídili nám výdejní boxy. Jeden je dál, druhý blíž. Chodím k tomu bližšímu. Objednal jsem si sadu fixů. Pokračuji v comicsovém cyklu o Pérákovi a něčím to nakreslit musím. Objednal jsem a zaplatil večer, dopoledne mi pípl mobil, že zásilka došla do boxu. S ženou Ljubou jsme si pochvalovali, jak je to skvělé a dokonce ekologické zařízení.

Stanul jsem před boxem, vyklepal kód, cvaklo to… ale žádná schránka se neotevřela. Snažil jsem se ohmatávat dvířka. Je to mechanická věc, mohlo to zaklapnout. Jenže jich je asi tak sto, takže jsem se toho vzdal. Pak jsem si všiml ikonky telefonního sluchátka na displeji. Zavolal jsem a kupodivu se docela rychle někdo ozval.

Byla to umělá inteligence, obdařená lidským hlasem. Upozornila mě, že hovor bude nahráván. Já ho nenahrával, byl hodně dlouhý. Trval jistě pět minut. Podobal se trochu klasické hře „ano ne‟. Znáte to: historická postava? Ano. Evropská? Ano. Slovanská? Ne. Touto metodou postupné eliminace jsme dospěli až ke stavu, kdy mi milý dívčí hlas oznámil:

„Stojíte v ulici té a té v obci té a té před boxem číslo tolik a tolik. Zakoupil jste si fixy na malování Péráka (teď kecám, abych tomu dal šťávu) a stálo vás to pět set čtyřicet dvě koruny. Odpovězte ano nebo ne.‟

„Ano,‟ zvolal jsem nadšeně. V dětství se hra „ano ne‟ hrála často. Čekal jsem, že se teď schránka otevře.

„Budu restartovat systém. Potrvá to pět minut. Pak zadejte kód znovu. Jste spokojen s naší komunikací? Ohodnoťte známkou, jedna nejméně, pět nejvíc.‟

„Pět,‟ zvolal jsem, natěšený na fixy a na to, že budu malovat Péráka.

„Děkuji,‟ řekla uměloška. A teď opravdu nekecám, řekla skoro doslova: „Způsobil jste mi hezký den.‟

Klasický čin do Modrého života, jak o něm píše Jaroslav Foglar. Blížím se ideálu Mirka Dušína! Učinil jsem umělou inteligenci šťastnou.

Čekal jsem, až systém restartuje. Začalo hustě pršet. Konečně se na displeji objevila klávesnice s čísly. Vyklepal jsem kód, cvaklo to… ale žádná schránka se neotevřela. Ohrnul jsem si límec a mazal domů. Z malování Péráka nebude nic, tak jsem aspoň napsal glosu do rádia.

Psánopro ČRo Plus

_____________________________________________________
O Pérákovi se více dočtete na mém webu DIGINEFF.CZ. Aktuálně je

tam pokračování povídky o AI s možností hlasovat, jak má povídka pokračovat. Hlasovat se dá až do páteční půlnoci, o víkendu dopisuju...

Takže znovu, je to
digineff.cz