Než jsme se ubytovali, jak jsem psal, byl sice problém, ale na jihu se vše řeší pružně. Jak říkají Chorvati: „Nema problema.“

Mladý Slovák nám po cestě mikrobusem z centra Benidormu do čtvrti „chaletas“ vysvětlil, že původně sem přijel někdy v roce 1992 na týden dovolené a od té doby je tady doteď. A nic mu nechybí. Dělá údržbáře, překládá v hotelu českým a slovenským turistům a tak. Bezva kluk. Když jsem se s dotyčným Slovákem po několika letech potkal opět v Benidormu, odpověděl, on Slovák, na dotaz, co tady ještě dělá, se španělským klidem, že tam funguje stále na už neplatný československý pas. Ale že většina Španělů stejně netuší, že se nějaké Československo, co leží dle jejich mínění někde poblíž Moskvy, rozpadlo na dva státy.

No nedivte se. Ve Španělsku je všechno trochu jinak než ve zbytku Evropy. Už třeba jen proto, že Španělé se nepovažují za součást nějakého evropského klubka různých obyčejných evropských národů a zemí, ale hlavně jako nedílná a hlavní síla veliké skupiny španělsky mluvících států a obyvatel, kterých je jinde na světě daleko víc než obyčejných Evropanů a kterým se ve Střední a Jižní Americe a USA říká „latino Americanos“ a je jich celkem 650 milionů. Přičemž ti jedině nesprávnější, nejvzdělanější a vůbec nejlepší „Latinos“ jsou dle svého přesvědčení právě obyvatelé Španělska. Což je dalších 49 milionů. Zákony jsou něco, co sice existuje, ale není to zásadní věc pro život těchto 700 milionů lidí, kteří se zásadně řídí slovem „mañana“ a postojem, že se člověk má k problémům postavit tak nějak „como si nada“, tedy „jakoby nic lehce, bez zvláštního rychlého třeštění“. Mimochodem, počet všech obyvatel Evropské Unie je 448 milionů.

Ovšem nikdy nic není dokonalé. Ani tak fajnové ubytování v tak krásných „chaletas“. Z předzahrádek, jak jsem už měl vyzkoušené, se v jižním a východním Španělsku vpodvečer vždy zvedá silný mrak komárů – španělsky „mosquitos“. A šli jsme tedy shánět něco proti nim. Hned druhý den jsme se vydali zakoupit nějaký silný sprej proti komárům čili moskytům, tedy španělsky „Spray antimosquitos“. Jo a mimochodem ve španělštině komáři neštípají, ale píchají (picar) – „Me picó un mosquitos“ nebo „Me ha picado un mosquito“ – Poštípal/popíchal mě komár. No, a tak se taky dozvídáte, protože i zábavný text má být poučný, jak možná vzniklo slangové označení sexu – tedy „píchat“.

Měli ho. SUPER ANTI MOSQUITOS nebo tak nějak zněl nápis na asi litr a půl velkém spreji. Menší neměli. Naši sousedi se mezitím byli podívat na moře. A strašně se nám celá parta nováčků, co byli prvně ve Španělsku smála, co jsme si to koupili.

Jak se setmělo, objevili se mosquitos. Když jsme se vrátili do našeho pokoje, tedy brzo večer, což je ve Španělsku tak okolo 22. hodiny, dal jsem se do díla. Ložnice v onom rekreačním domečku byly nahoře v prvním patře, mezi nimi koupelna a WC, dole velký obývák s krbem, dalším WC, kuchyňka a předsíň. Všude byly ve dveřích napnuté sítě na rámech. Áda, který s Věrou obývali vedlejší ložnici, zřejmě usoudil, že sítěné dveře a složený výtisk českých novin budou dostatečnou, a hlavně levnější zbraní proti komárům než námi zakoupený sprej.

Mosquitos se objevili, zmáčkl jsem čudlík, sprej syčel psssss a mosquitos zrychlili let, jako když se na tryskáči zapne forsáž. Bzučeli dvakrát víc než předtím a kousali ještě víc. Po nějaké chvíli byla cimra plná chemického smradu ovoněného jehličím. Chemie štípala do očí, smradu bylo, jako když do toho spreje někdo nalil sirup z „Lesněnek“, přitom jsem běhal po cimře s novinami v ruce a litoval, že už nevychází velkorozměrové Rudé právo, které mělo po složení na plácačku vražednou plochu daleko větší než dnešní tisk. Po cca hodině boje, umdleni a omámeni chemickou vůní silnou jak noha, jsme usnuli. My i zbývající mosquitos. Většina našich mosquitos však už nejevila známky života a jejich mrtvolky pokrývaly podlahu.

Kousek od nás se však v noci začalo odehrávat drama. Někteří komáři neusnuli, jak se ukázalo, a zřejmě vývojem situace znechucení a rozzuření zákeřným plynovým chemickým útokem se ukryli v sousední ložnici. K těm, co tam vletěli neopatrně otevřenými dveřmi rekreačními nováčky.

Uprostřed jižní teplé noci, ozvláštňované jen kraválem cikád, občasným vzdáleným zaječením „vykuchaného“ výfuku motorky, okouzlení mladých mužů, tedy skoro mužů, je všude stejné, a občasného zahalasení skupinky opilců, byla v této tiché části města klidná nic. Když tu...

Nejprve jsme nevěděli, co se to děje. Z vedlejší ložnice, oddělené sice ještě koupelnou, cosi znělo. U moderních španělských zdí, které mají sílu a izolační schopnosti jako by byly z lisovaného papíru, ovšem nic neobvyklého. Proti španělským zdem jsou zdi našich paneláků silnými hradebními valy. Ve Španělsku je v noci slyšet odvedle i nejslabší šepot (sakra, do dneska nevím, jak to dělají Španělé, když si chtějí v noci v jejich novostavbách zašpásovat, aby přitom nevzbudili sousedy). Od našich sousedů bylo slyšet podivné pleskání a mumlání. Pleskot se zvyšoval a mumlání se pomalu měnilo v řev. Benidormskou nocí znělo:

„Ty kurvo! Ty svině! Počkej chvíli a seš na sračku!!! Já tě, ty hajzle, zabiju!!“ burácel po chvíli již nezkrocený silný Ádův hlas, který pak podmalovávalo Věřino úpěnlivé holčičí polohlasné lkaní:

„Ádíku, nech toho! Nekřič tak! Voni si lidi budou myslet, že to křičíš na mě, že mě biješ! Prosim tě Ádíku…“ na což zazněla temná a urputná odpověď: „Vyseru se na lidi, na všechny, ať si myslej, co chtěj, ty kurvy jedny!“ měnil Áda v ženském stylu předmět předávání informací, o kterém se mluví uprostřed souvětí. „Jsem samej kousanec!! Já ty svině komáří zničím! HA!! Já tě vidím, já tě rozmáznu!“ zvyšoval hlas svoji zášť a pleskání už znělo skoro jako kastaněty.

Druhý den jsme vypadali, jak když máme planý neštovice. Samej pupenec. Andres nakonec z Madridu za námi přijel, navštívili jsme všechny hrady a skály a pamětihodnosti v okolí, vykoupali se v moři, které bylo skutečně bez hoven. Bezva dovolená. Ale jak Andres, potomek republikánů (to je dodnes ve Španělsku důležité, kdo je po rodičích co, zda frankista nebo levicový republikán, pravicový republikán je ve Španělsku nonsens, takový člověk neexistuje). Pak jsme se koupali a slunili, holky dokonce pod vlivem jihu, slunce a nálady na chvíli sundali „podprdy“, ale dlouho jim to nevydrželo.

A protože jsem žádný svůj vlastní snímek z Benidormské pláže nenašel, tak to udělám jako v naší televizi, když k něčemu úplně jinému dají obrázek odněkud úplně jinud a napíší k tomu „ilustrační záběry“. Takže tento ilustrační záběr je ze Zlatých písků v Bulharsku, ale písek tam mají stejný a moře také skoro stejné.

Václav Vlk st.

Pokračování příště

Léto se láme v polovině a u nás stále platí že vám nabízíme slevu na dvě moje zábavné knihy. Bude li podzim teplý jako léto a bude li zase mezitím lejt jako z konve, hodí se mít vždy knížku v zásobě. Stačí kliknout zde: https://www.dobreknihkupectvi.cz/akce--stalo-to-za--a-kdo-rad-ji--at-zvedne-ruku/

A protože se blíží další výročí vzniku Československé republiky, určitě by vás a nebo potomky zaujala knížka „ Život, boj a smrt pod sedmi vlajkami , jak jsme si tu republiku vybojovali. Tu našim předkům nikdo nedaroval. https://www.dobreknihkupectvi.cz/zivot--boj-a-smrt/