Před pláží, uprostřed zátoky je veliká a romantická skála, takový kamenný špičatý ostrov. Jednoho dne se na ostrově začalo cosi dít, pobíhali tam nějací lidé a mávali rukama sem a tam a k té skále přijížděl velký bílý rychlý člun, což mne zajímalo a zvedl jsem se a sledoval co se tam bude dít. Dlouho mi to ale nevydrželo, protože Věra na mě zahučela takovým tím holčičím tónem, abych očumovat (tím myslela je bez podprsenek) a sedl si. Marně jsem protestoval, že jako bývalý závodní plavec jsem byl vycvičen stále sledovat hladinu bazénu či jiné a jiné vodní plochy a hlídat, zdali se někdo netopí apod. k čemuž jsme byli v našem plaveckém oddílu cvičeni. Toto vysvětlení jsem našim kamarádům, a hlavně kamarádkám sdělil, ale nějak jsem neměl úspěch. Myslím, že mi to nevěřila ani vlastní žena. I když okukovat vlastní ženu svlečenou do půl těla na veřejné pláži je, promiňte, skutečně blbost.

Vyprovokoval jsem však tím haldu dotazů, v jakém že jsem to sportovním plaveckém oddílu byl a jak jsme byli asi slavní, neboť v té době naši závodní plavci skutečně vynikali nějakou vysokou úrovní. Sdělil jsem jim jméno oddílu, což na ně neudělalo velký dojem. I vyptávali se jaký jsme měli sportovní úspěchy.

Musel jsem přiznat, že jednou po mezinárodních závodech v Ústí nad Labem se náš trenér k průběhu akce vyjádřil takto: „Uspěli jsme celkem v průměru. Nic jsme sice nevyhráli, ale také se nikdo neutopil“.

V letním Benidormu na krásných a dlouhatánských písečných pláží, z nichž se nám nejvíce líbila Platja LLevant (dvě „j“ se čtou ve španělštině jako „ch“), jsme trávili většinu dne.

Ale celý den se na plážích ležet nedá, i když některé ženské to dokáží, třeba moje bulharská žena, ale já a chlapi obecně vůbec ne.

V poledne je na pláži hrozné vedro, což ví každý Čech , protože většina Čechů a Moravanů i Slezanům si prostě musí občas, i kdyby jak se říká „na chleba nebylo“ dojet někam k teplému moři. A tam se cachtat, opalovat, skákat ve vlnách. Prostě tak nějak ukájet svou vnitřní trýzeň z toho že ten pacholek Praotec Čech se dokodrcal jen na horu Říp. Kde široko daleko není žádné moře.
No, jak se to vezme.. Popravdě řečeno když jsem poprvé přijel do Madridu v roce 1990 , žádal jsem své kolegy, abychom si udělali takový krátký výlet k moři. Pepe, profesor na jedné madridské univerzitě mi však šetrně sdělil, že to není jen tak. A pravil, že z Madridu k nejbližšímu moři je to dál, než z Prahy k Baltu a nebo ke Středozemním moři. Silně jsem se bouřil nad takovým nesmyslem, až mi Pepe, Andres i Anita přinesly mapu a dokázali , že oni mají pravdu. Z Prahy je to k Baltském moři vzdušnou čarou 350 km, k Středozemním moři u města Molfacone kousek od Terstu je to také blíž než z Madridu třeba do Valencie v Katalánsku. Kam je to vzdušnou čarou 760 km. Koukněte se na mapu.
Ale zpět do Benidormu. V poledne následovala, pokud se nešlo dát si „dvacet“, krásná procházka po Avenida del Medditeraneo. Kde je stín, protože tam rostou obrovské stromy, veliké jako u nás třeba lípy nebo duby, a přitom to jsou vlastně fíkusy. Které my pěstujeme doma v pokojích. Správně to je „Fíkovník drobnolistý“, nebo fíkus malolistý, lidově též benjamín.

Jo a kdybyste se tam někdy dostali, tak nevím jak dnes, už jsem toho několik let nebyl, prodávali tam tehdy úžasná grilovaná kuřata, španělsky „pollo asado“. které vám ovšem prodali i s hliníkovou mističkou - přímo z aluminia, jak by podotkl Felix Holzmann - a v ní byla na dně taková úžasná voňavá šťáva a hned jsme si také mohli koupit pravý bílý jihoevropský chleba. Jaký u nás nedostanete, kdybyste se na hlavu postavili. No a pak můžete jít také do kavárny, ale bacha při výběru kávy. Mají třeba kávu „ americano“ , různé druhy pressa v kterých se našinec nevyzná. Hlavně bacha na tzv.“ deutsches café“ , což je něco čemu se dříve říkalo:„ je to jako vyvařené fusekle. „

Václav Vlk starší

Pokračování příště

Léto se láme v polovině a u nás stále platí že vám nabízíme slevu na dvě moje zábavné knihy. Bude li podzim teplý jako léto a bude li zase mezitím lejt jako z konve, hodí se mít vždy knížku v zásobě. Stačí kliknout zde: https://www.dobreknihkupectvi.cz/akce--stalo-to-za--a-kdo-rad-ji--at-zvedne-ruku/

vvv

A protože se blíží další výročí vzniku Československé republiky, určitě by vás a nebo potomky zaujala knížka „ Život, boj a smrt pod sedmi vlajkami , jak jsme si tu republiku vybojovali. Tu našim předkům nikdo nedaroval. https://www.dobreknihkupectvi.cz/zivot--boj-a-smrt/