MROŽOVINY: Lodě Liberty a Československo
Úvodem musím čtenáře zklamat, žádná loď Liberty nikdy pod československou vlajkou neplula, třebas na rozdíl od Poláků, kteří po válce zakoupili 14 lodí, jež se staly základem jejich obchodního loďstva. Jistá vazba tady ale byla, daná politikou pojmenování těchto lodí, kterou z propagandistických důvodů podpořil prezident Roosevelt.
Když se novináři dověděli o nouzovém programu výstavby obchodního loďstva na základě lodí Liberty, nevylíčili je příliš lichotivě, popisovali je jako „mořské pramice s tupou přídí“. Aby americkou veřejnost pro výstavbu obchodního loďstva naopak získal, využil Roosevelt tzv. Liberty Fleet Day, jímž bylo vyhlášeno 27. září 1941. Toho dne bylo na různých místech USA spuštěno na vodu prvních 14 lodí Liberty a křtu jedné z nich, postavené loděnicí Bethlehem Steel v Baltimore, se Roosevelt osobně zúčastnil. Pronesl projev, přenášený rozhlasem, v jehož závěru parafrázoval výrok amerického bojovníka za svobodu Patricka Henryho, který na druhém setkání virginských patriotů 20. března 1775 pronesl slavnou sentenci, dejte mi svobodu, nebo mi dejte smrt. Ona loď totiž dostala jméno SS Patrick Henry (SS je zkratka Steam Ship) a až na mizivé výjimky zavedla zvyk nazývat lodě Liberty jmény význačných politických a kulturních osobností, ale též jmény prostých námořníků, kteří v následujících letech v boji za svobodu na oceánech zahynuli.
Lodě Liberty se jmény českých a slovenských osobností
Aby se upevnily vazby mezi Spojenci, nesly některé lodě Liberty jména významných politiků a umělců ze spojeneckých zemí, nebo z nich pocházejících. K Československu se váže pět takto pojmenovaných lodí Liberty:
1. V loděnici Bethlehem-Fairfield v Baltimore byla 30. listopadu 1943 spuštěna na vodu loď Liberty s číslem trupu 1836, která dostala jméno SS A. J. Cermak (po starostovi Chicaga Antonínu Čermákovi, jenž se v roce 1933 stal obětí atentátu). Loď přečkala bez úhony celou válku a sešrotovali ji ve Filadelfii roku 1964.
2. V loděnici Permanente Metals Co. spustili 27. listopadu 1943 na vodu loď s trupovým číslem 2703, která dostala jméno SS Antonin Dvorak. Též ona přečkala šťastně válku a byla roku 1957 sešrotována.
3. Loděnice Delta Shipping zahájila 24. srpna 1944 stavbu lodě Liberty trupového čísla 2817, kterou po spuštění na vodu 7. října 1944 pokřtili jako SS Ales Hrdlicka na počest světoznámého českého antropologa a lékaře. V roce 1946 ji změnili jméno na SS Hawaiian Logger a v roce 1960 na SS Cape Cod. Roku 1961 přešla pod řeckou vlajku pod jménem SS Artemision a roku 1963 změnila vlajku na liberijskou. V roce 1965 ji sešrotovali ve Splitu poté, co se u Kréty poškodila najetím na útes.
4. Loděnice Bethlehem-Fairfield spustila 27. září 1944 na vodu loď s trupovým číslem 2679, jež dostala jméno SS Milan R. Stefanik. Sloužila až do 18.listopadu 1964, kdy najela na mělčinu. Záchranáři ji stáhli, ale utrpěla tak značné poškození, že byla prohlášena za „úplnou konstrukční ztrátu“ (termín námořního pojišťovnictví pro loď, jejíž oprava by přesáhla cenu, takže majiteli se vyplatí pojistné ve výši ceny).
5. Ačkoli byla první z lodí Liberty, jež měly vazbu na Československo, nechal jsem si ji nakonec kvůli krátkému, ale o to dramatičtějšímu osudu. Dne 12. srpna 1943 byla v Kalifornii spuštěna na vodu loď s trupovým číslem 1868, která o 14 dní později vstoupila do služby jako SS Thomas G. Masaryk. Nesloužila však ani rok a její příběh si zaslouží podrobnější vyprávění.
Drama lodě SS Thomas G. Masaryk
Tato loď vyplula pod velením kapitána Roberta Harrisona Sloana počátkem dubna 1944 z Hampton Roads (rejda v zálivu Chesapeake) jako součást pomalého konvoje UGS 37 do Alexandrie via Gibraltar. Zásoby, které konvoj vezl, měly sloužit spojeneckým jednotkám v jižní Evropě, nebo byly určeny pro Sovětský svaz v rámci smlouvy o půjče a pronájmu. Přeplavba Atlantiku proběhla bez incidentů, ale jihozápadně od Kréty na konvoj zaútočila 20. dubna 1944 německá ponorka U-407 kapitána Hubertuse Körndorfera. Z vějíře tří torpéd, odpálených v 18:20, dvě zasáhla – jedno trefilo loď Liberty SS Meyer London a druhé SS Thomas G. Masaryk.
SS Thomas G. Masaryk
Kromě potravin a průmyslového zboží pro Sovětský svaz přepravovala SS Thomas G. Masaryk také větší množství acetonu v sudech. Torpédo nejenže vyrvalo otvor v boku, ale vznítilo aceton, vytékající z roztržených sudů. Následkem požáru začala explodovat 20mm munice do protiletadlových kanonů, což vyhnalo posádku z můstku. Neřízená loď začala opisovat kruhy proti směru hodinových ručiček a jejímu osazenstvu v počtu 8 důstojníků, 35 námořníků a 27 dělostřelců nezbylo nic jiného, než loď opustit v jednom záchranném člunu a na třech vorech. Trosečníky zachránila korveta třídy „Flower“ HMS La Malouine, zatímco britský torpédoborec vpálil do boku lodě pod čarou ponoru granát, aby mořská voda zalila ohnisko požáru. Poté vzal SS Thomas G.. Masaryk do vleku remorkér HMS Captive a dovlekl ji do zátoky Bay of Bomba (Khalij al Bumbah) v blízkosti Tobrúku, kde částečně vypálený vrak spočinul na hloubce 8,5 m.
Tím ale příběh nekončí, ale teprve začíná.
Když konvoj UGS 37 dorazil do Alexandrie, posádka lodě Liberty SS William M. Meredith se v počtu 44 důstojníků a mužů přihlásila k výpomoci při záchraně nákladu SS. Thomas G. Masaryk. Přidalo se k ní 19 mužů původní posádky a po vyložení svého nákladu vyplula SS William M. Meredith 30. dubna 1944 k vraku. O dva dny později se vyvázala bokem k napůl ponořené SS Thomas G. Masaryk a posádky začaly překládat zboží. Posádka SS William M. Meredith se držela na své lodi, kde ukládala náklad a občas jej postříkala požárními hadicemi. Na vraku pracovalo 19 mužů původní posádky a 50 příslušníků britských koloniálních jednotek. Celou akci jistily dva britské oceánské remorkéry a dozor nad předkládáním mělo 12 příslušníků Ozbrojené ostrahy US Navy. Dne 7. června 1944 byla překládka ukončena a SS William M. Meredith odplula do Port Saidu, kde byl náklad 23. června 1944 vyložen a celně odbaven a loď se mohla konečně vrátit do USA.
Vrak SS Thomas G. Masaryk přetáhli 28. srpna do Alexandrie, kde byla loď prohlášena za „úplnou konstrukční ztrátu“, a v roce 1951 sešrotována ve španělském přístavu Malaga.
Soudní dohra
Ale ani tímto historie SS Thomas G. Masaryk nekončí. Ačkoli posádka SS William M. Meredith obdržela za záchranu nákladu odměnu ve výši 30 000 USD, zdálo se jí to málo a po válce zažalovala americkou vládu o navýšení odměny o 10 000 USD. Soud v první instanci požadavek zamítl, ale posádka, zastoupená kapitánem Greenem (a po jeho smrti vdovou) a 2. strojním důstojníkem Williamem L. Kimesem, hnala spor k dalším instancím. V roce 1953 přiznal odvolací soud posádce přídavek ve výši 4 500 USD, aby úhrnná odměna pro každého přesáhla 1000 USD.
Ve zdůvodnění rozsudku bylo uvedeno, jak soud dospěl k této kompenzaci. Cena zachráněného nákladu činila odhadem 1 000 000 USD, z čehož měla posádka nárok na 3% odměnu ve výši 30 000 USD, což jí bylo vyplaceno. Podmínkám záchranné operace pak odpovídá navýšení odměny pouze o 4 500 USD, neboť v souladu s pracovními smlouvami byly posádce proplaceny přesčasy za každou hodinu nad 48hodinový pracovní týden ve výši 0,85 USD/hod, dodatkové přesčasy při překládání ve výši 1,05 USD/hod, v období od 2. května do 23. června ještě bonus ve výši 100 a 66 % základního platu a konečně příplatek 6 USD/den za letecké nebezpečí. (Podrobně na https://casetext.com/case/kimes-v-united-states-4)
Zdůvodnění rozsudku potvrzuje, že s příplatky za všechno možné byly platy obchodních námořníků o hodně vyšší než žold v US Navy nebo ve Sboru námořní pěchoty USMC, což vedlo za války tu a tam k hádkám a rvačkám v hospodách a barech mezi příslušníky námořnictva a obchodního loďstva.
Podle knihy: Jan Bek, Liberty, lodě svobody, uspořádal a upravil František Novotný, nakladatelství Mare-Czech, Praha 2012