O půlnoci z neděle 25. na pondělí 26. ledna uplynulo dvacet let od vraždy podnikavého muže jménem František Mrázek. K vraždě došlo v osm večer, tehdy byla středa. Durychova ulice v Praze 4 byla temná, protože jako na potvoru někdo vypnul pouliční osvětlení. Tím pádem by nasazené policejní kamery neviděly budovu zvanou Zámeček na rohu s Novodvorskou. Pro jistotu je ale taky někdo vypnul. František Mrázek vyšel ze Zámečku. Asi zasakroval, co že je to za bordel a proč je tu tma jak v pytli. Pak padl výstřel. Asi ho neslyšel.

Dvacet let uplynulo. Střelec je možná někde mezi námi, právě tak jako Policista: šéf týmu pověřeného vyšetřením zločinu. Můžeme si představovat, že se po dvaceti letech potkají. Střelec by mohl být zvědavý na tvář muže, který mu šel po krku. Právě tak Policista by si asi rád se Střelcem promluvil, když už se mu nedostalo příležitost vyslovit zatýkací formuli a zaklapnout mu náramky na zápěstích. Jak by takové setkání vypadalo?

Z literatury známe slavné vis-à-vis komisaře francouzské kriminálky Claude Lebela s nájemným vrahem Šakalem: Lebel v knize i ve filmu Šakala sejmul samopalem. Tentokrát by to vypadalo jinak.

Setkali by se v restauraci… dejme tomu Potrefená husa. Dali tím najevo specifický smysl pro humor. Vešli různými vchody takřka současně. Nájemný vrah i policejní vyšetřovatel mají přece dochvilnost v krvi. Hned se spatřili. Vzájemně znali obličej toho druhého. Policista znal Střelcovu totožnost nedlouho po činu a Střelec taky dostal avízo, na koho si dát obzvlášť velkého bacha. Skoro neznatelné pokývnutí, pak gesto hlavou k volnému stolu.

„No a je to,‟ řeknou skoro současně, sotva dosedli. Rozesmálo je to. Úsměv prolomil ledy.
„Ulevilo se ti?‟ zeptal se Policista, když si objednali. Začali kolou, ale objednávku včas změnili na pivo. Tohle setkání chce pivo.
„Ani ne,‟ pokrčil Střelec rameny. „Nikdy mi nic nehrozilo.‟
„Jednou jo,‟ namítl Policista. „To bylo po volbách...‟
„Já vím, co myslíš,‟ nenechal ho domluvit Střelec. Tykali si jaksi automaticky. Jsou přece staří známí. „Jo, měl jsem tenkrát trochu staženou prdel. Ale brzo bylo zase všechno v pořádku.‟

„Já ji měl staženou víckrát,‟ šklebil se Policista. „Vždycky když to vypadalo, že tě mám v hrsti, vypadalo to na vyhazov.‟
„Abych nevěděl,‟ pousmál se Střelec. „Šlo to přece ode mě. Ale víš, že jsem tě jednou osobně zachránil?‟
„Vážně?‟
„No jo! Oni tě chtěli vyhodit z vlastní iniciativy, ale já jim dal hlášku. Kluci, neblbněte. Von je dobrej. Stará škola. Přijde někdo novej a udělá v tom bordel.‟
Přiťukli si a napili se.
„Už jsi v penzi, co?‟ navázal Střelec. „Já už toho taky nechal. Dělám teď v realitách. To to ale uteklo, co?‟
„Povídej mi,‟ souhlasil Policista. „Že to ale jsou kurvy, co?‟
Na tom se shodli oba a pili pak pivo a povídali si o zkaženosti světa.