Poslední úspěch nejmenované tajné služby bezpochyby vstoupí do dějin válek pláště a dýky. Tak vzletně se soupeření tajných služeb označuje. Úspěch je už to, že jde o nejmenovanou tajnou službu. To proto, že jmenovaná tajná služba jaksi přestává být úplně tajnou službou. Asi tušíte, kam mířím. Příslušníkům a spolupracovníkům teroristické organizace Hizballáh, financované a řízené fanatickou teokracií Íránem, vybuchly v kapse pagery. To jsou elektronické komunikační přístroje. U nás jsou takřka neznámé, v Americe bývaly běžné ještě v době, kdy se u nás šířily mobilní telefony. Zkrátka, tenoristům vybuchly v pagerech nastražené výbušniny a postupně se dozvíme, jak to bylo. Úplně nakonec o tom natočí stoletý Steven Spielberg film ze kterého vyplyne, že akci řídili Izraelci, ale mají z toho setsakra špatné svědomí.

Je to zřejmě nejdůmyslnější operace tajných služeb od druhé světové války, kdy anglická špionáž nabulíkovala Hitlerovi, že invaze bude v Calais a ne v Normandii. Použila k tomu gumové nafukovací tanky, ale i mrtvoly ve vodě s falešnými dokumenty v kapse. No a vůbec nejúspěšnější akci spustil německý plukovník Nikolai za první světové války, když propašoval do válčícího Ruska Lenina a padesát dalších teroristů, aby se pokusili stát zničit. Což se jim podařilo.

Vraťme se ale k akci nejmenované tajné služby. Samozřejmě vyvolala celosvětovou pozornost. Někdo oceňuje úder individuálně cílený na teroristy, vykonavatele surovosti ve prospěch středověké diktatury, je ale i jiný pohled na věc. Protestuje celosvětový morální maják Amnesty international a také celoevropský ministr zahraničí Josep Borell. Pro připomínku, to je ten pán, ze kterého si při návštěvě v Kremlu udělal Vladimír Putin kašpara. Nicméně, ať se na to díváme tak či onak, jedno je bez debaty. V našem světě má snad každý v kapse mobil. Na klíčích mám kapsli která mi hlásí, když klíče někde pohodím a řekne mi, kde jsou. Lithiovou baterii mám v jízdním kole a v sekačce na trávu. Auto mám naštěstí na benzín a chytám jen rádio a internet se mi do karburátoru neplete, ale mnozí z nás mají elektroauta něčím s někým nějak spojená.

Já vím, nejsem v Hizballáhu. Ale co když jsem v něčem, o čem sám nevím v čem, a někomu se to nelíbí? Ano, co tu povídám je paranoidní, ale znáte to: že nejste paranoidní neznamená, že po vás nejdou. Přeji vám úspěšný pohodový den s mobilem v kapse.