Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Báječnou, i když ne italskou, zmrzlinu dělali v 70. letech v Bratislavě v průjezdu v dome pod hotelem Kijev. Vyráběli asi 10 chutí, a i s obsahem příslušného produktu - v jahodové byly kousky jahod, v oříškové lískáče, v punčové rozinky... v tehdejším reálném socialismu ČSSR naprosté zjevení. Chodili jsme tam tak, že po vystání cca 30-hlavé fronty jsme si koupili kornout se dvěma kopečky a stoupli si na konec fronty, abychom si dali nášup. Ten průjezd tam ještě je, zmrzlinárna už ne.

Nejlepší zmrzlina mého života byla v Gioelia Cremeria v Cremoně na Piazza Roma.

Skvělé věci kouzlí ze zmrzliny pan Tichy ve Vídni na Reumannplaz. Teď mají zimní prázdniny, takže si tam zajděte nejdřív 14. března, kdy otvírají sezónu. Doporučuji si předem vybrat na webu, jde z těch dobrot hlava kolem. Kousek vedle je výborná restaurace

https://www.tichy-eissalon.at/

Co chatka? Ani jsme netušili, jaký mls máme za babku.

Hezké povídání jako vždy. Jen ta zmrzlina už nepatří mezi požitky, na které bych se těšil. Bylo mi asi 7 let, na Petra a Pavla je v Bobrové (tehdy ještě Horní) pouť se všemi atrakcemi, jaké měly tehdy (rok 1951) být: řetízkový kolotoč a houpačky. A v cukrárně (bývala otevřená jen v neděli) prodávali i zmrzlinu, obvykle takovou vodovou s ovocnými příchutěmi. A protože moje maminka pocházela z blízké vesnice, vyrazili jsme za babičkou a na pouť. Nejprve do kostela na mši, potom (za desetikorunu od babičky na kolotoč, na zmrzlinu a nakonec na houpačky. Tam se mi ale nějak vzbouřil žaludek a u babičky potom místo pouťového hodování jen půst (na toho pečeného kohouta jsem se těšil už od rána). Ta zmrzka byla malinová a ještě dlouho potéto události se mi obracel žaludek, když jsem viděl maliny někde za plotem nebo na mezi. A odpor ke zmrzlině mě nepřešel ani dnes, v osmdesáti.

Ve vašem věku byste měl znát heslo "překonej sám sebe a vytrvej". Zkuste ho aplikovat i na tu zmrzlinu 😄