V červnu bývá teplo, v posledních letech někdy vedro, které svádí k předčasnému koupání. Všechno bují a roste a roste. Tráva roste, jak se pražsky nesprávně, ale výstižně říká, v červnu furt. Stále, stále to ona roste celé léto. Ale jen v červnu roste furt, ve dne v noci a snad i někdy jindy. Kdykoliv člověk přijede v této době na chalupu anebo na chatu, tak kosí. A taky srpí a seká. Co je „srpí“? No, to, když člověk kosou kosí, sekačkou seká, tak srpem co? Srpem srpí.

Chalupář tradicionalista kosí kosou. Je hrdý na to, že to umí a také na to, že mu to dovolí plotýnky. S přáteli odborně promlouvá o značkách kos a kvalitě kosišť, hodnotí broušení a naklepávání. Chalupář modernista si pořídí sekačku. Nejraději s benzinovým motorem, ať každý vidí, že jde sekat a že na to má. A vůbec nejlepší je, když takovou sekačku má několik vzájemně na sebe se vytahujících sousedů. Začnou sekat ihned, jakmile vyjde slunce, a řítí se trávníky jako jezdci formule jedna. Za podobné zvukové kulisy kvílících motorů, výkřiků doprovodu, jak pilot bravurně zvládá zatáčky a modrého dýmu kolkolem.

Tišší majitel motorové sekačky na elektřinu nanejvýš může rušit televizní příjem a donutí tak děti vyjít ven od dopoledního TV vysílání, dříve Vlaštovek a kamarádů a dnes programu „pro děti a večer kulturu“ a jiných šíleností, což je jim jen ku prospěchu. Tedy to, že nečučí od rána na televizi a musí myslet sami. A hýbat se. Takže mírně neodrušený elektrický sekačkář je vlastně jistým dobrodiním. To ovšem za předpokladu, že jim rodiče včas zabaví mobily. Symptomatické je, že mobily, písíčka podobně tvrději zabavují dětem babička a dědeček.

Chalupáři z kopečků a strání, mezi které patřím i já, kombinovali postupně několik způsobů, jak jim to terén, finance, záda, peníze atd. dovolí. Kdysi jsme všichni začínali s kosou a srpem, ale po „sametu“ nastal kutilů ráj. A k dostání bylo postupně „fšecko“ co takový chatař a chalupář miluje a po čem touží. Tím myslím muže. Ženy tahle hejblátka většinou příliš nevzrušují. Ty rozvášní zavedená voda a automatická pračka. Dnes není výjimkou na chalupě ani automatická myčka. To starci jako já, čumí!!

Také já jsem si kdysi pořídil první elektrickou sekačku. V té (podle mne nedávné době – dle vnuků v pravěku), ač na to mnozí zapomněli, nebyly žádné Bauhausy a podobně. Heslo našich pracovníků v socialistickém maloobchodě znělo: „Neckermann a Quelle, ať jdou do prdele! My tu máme „Máj“, kupujících ráj!“. Neckermann a Quelle byly západoněmecké firmy co vydávaly tlusté barevné magazíny. V době totáče si jejich stránky muži často prohlíželi s větším zájmem než stránky pašovaných pornografických magazínů.

Takže pořídit si skutečnou sekačku byla tehdy asi tak stejně jednoduché, jako jet za komančů na víkend do Vídně. Na oboje musel člověk mít nervy, zahraniční valuty, vystát děsné množství front, podplácet, ukecávat a stejně nakonec nebylo jasné, jak to dopadne. Mé tehdejší rozhodnutí bylo jasné. Pořídím si sekačku elektrickou, vlastní, tedy pardon, kamarádů výroby. Abych měl jistotu, že bude řádně sekat, zakoupil jsem „U Rotta“ motor o síle jednoho koně, vlastně kilowatu a příslušné váze. Zbytek je udělán také ze solidního materiálu a výsledek je vynikající. Jen Áda, vášnivý chalupář a pěstitel skalniček a trávníků, tvrdil, že to vahou a výsledkem práce spíš připomíná vyorávačku. Je pravdou, že všechny krtince byly strojem ihned rozmetány a zarovnány. Po skončení sekání se rozmetená hlína na trávníku elegantně vyjímá, lehce pohozená spolu s holými místy po krtincích a zurčením blízkého potoka. Letmo to vyvolává dojem volného dne na stavbě údolní přehrady ve fázi zemních prací.

Dalším problémem je to, že solidní materiál i solidně váží a ta bestie měla snad metrák. Z vrozeného estetického pohledu a také částečně z lenosti jsem odmítl srovnávat stráňky do tolik oblíbených plácků a rovinek, a tak mne stroj vláčel sem a tam, potil jsem se a funěl a přemítal rozhodl-li jsem se, když jsem ponechal svahy šikmé, správně. Potím se, kabel se vlní jako černá mamba a je stejně nebezpečný. Brzo toho mám dost.

Nejšikmější stráňky jsme dlouho kosili se synem kosou. Okolo květinek srpila babička. Na vlastní žádost. Velká milovnice kvetoucí zeleně nám vždy chodí vyčítavě ukázala, co jsme kde zase usekli. Je zajímavé, že když tu kytku přinese babička, je naprosto jasné, že je to kytka. Když je to v trávě, tak to vypadá jako plevel. V té vzrostlé trávě to nějak zanikne.

Zkoušel jsem také sekat srpem. Ještě že už není středověk, kdy se tak sekala pole. Být středověký sedlák, umřel jsem hlady. Srp naklepávám dlouho a marně, je tvrdý a nepoddajný, navíc se nedá dobře při naklepávání držet. Také broušení je riskantní a co teprve sekání. Po dřívějších zkušenostech jsem zaklekl v botách s pevnou kovem vyztuženou špičkou. Abych se nesekl do nohy a když už ano, aby to zastavila pevná bota. A začnu. Každé druhé elegantní máchnutí srpem je špatně. Buď zbylo stéblo 10 centimetrů vysoké anebo se mi povedlo zaseknout špičku srpu do země. Tak mi po chvíli zuřivého mávání kolem sebe začne bolet zápěstí a zbytek zase dodělala vždycky babička. Dej jí pánbůh věčnou slávu!

Rozhodl jsem se, že s tím musím něco udělat. U přítele Ády jsem si půjčil do ruky strunovou sekačku. To je něco. To bude nástroj pro mne. Zapnul jsem a začal sekat. Během pár minut jsem usekl půlku právě zasazené trpasličí borovičky a rychle s omluvami vycouval. Ještě že jsem neprovedl něco horšího. Nadšení rychle opadlo.

Další týden jsem však nejel, a tak jsem se v týdnu, zeptal telefonem chalupářského souseda, zda byli na chaloupce, a co je nového. Kamarád poreferoval o cestě i stavu vody na místním toku a pak jsme zabočili na téma, co jako na chalupě dělal.

„No, když jsme přijeli, tak jsem chvíli kosil, ještě ten večer, pak jsem druhý den sekal trávu, pak chvíli pršelo, tak jsme si dali s naší mámou kafe, pak jsem chvíli kosil…“

Na otázku, co dělal pak, se zamyslel a dodal:

„Co by, pak jsme jeli domů.“

Další odpoledne jsem si přeci jenom koupil tu strunovou sekačku. Od té doby mám už moderní elektrickou sekačku, no nekup to za ty peníze, dvě strunovky a přemýšlel jsem, jak stárnu, zda bych si neměl koupit tu sekačku s vlastním pojezdem. Aby mne nebolely záda a tolik jsem při jejím tlačení nefuněl. Takže jsem si ji koupil. Je těžká jak prase a kolečka se sice sama točí, ale buď kloužou po stráni anebo po rovině ta mrcha utíká tak rychle, i když nastavím na pojezdu značku „šnek“, že jí nestačím.

Musím na to sehnat lidi. Letos tak jako každý rok, neodvolatelně a neměně přišel zase měsíc červen, a to je podle Indiánů a chalupářů měsíc trav. A jak je vedro a furt leje, tak tráva roste, jak kdyby byla na testosteronu. Tuhle si dokonce zemědělci v televizi stěžovali, že už pomalu nevědí, co s ní. Je vedro, ale leje a blbě to schne … Ona si ta příroda, mrcha jedna, už zase dělá, co chce.

Václav Vlk

_________________________________________________________
A abychom vás potěšili, když všichni furt všechno zdražují, nabízíme vám dárek před dovolenou. Abyste si mohli , třeba na pláži a nebo na chatě jen tak odpočívat číst si. Stačí kliknout zde: https://www.dobreknihkupectvi.cz/akce--stalo-to-za--a-kdo-rad-ji--at-zvedne-ruku/

Starý vlk