Na začátku léta jsem chválil návrat hmyzíků a nebudu to korigovat ani teď, kdy se léto láme a se svatou Annou nastoupila chladná rána. Mám hmyzíky nadále rád a otevírám okno zbloudilým mouchám, ale i vosám. Přiznám ale nelibý vztah ke komárům a mimořádně nemám rád ovády a taky klíšťata. Ano, vím, klíště není hmyz, mě ale zajímá, že je to bestie a rád ho nemám. V rámci mé úvahy ale tolerujte pojmovou nepřesnost, že budu o klíšťatech hovořit v souvislosti se hmyzem.

Kdysi jsem četl skvělou knihu Magie smyslů v říši zvířat. Napsal ji německý autor Vitus Dröscher. Pojednává o podivuhodných schopnostech vnímat svět, často úplně jinak, než jsme přizpůsobeni my. Je to už hodně dávno co jsem ji četl, ale myslím na ni, když sleduji počínání mých mnohonohých… jak to říct? Přátelé to rozhodně nejsou. Řeknu, že to jsou spolubydlící na planetě. Nic byl proti nim neměl, kdyby si neusmysleli spolubydlit na mně. Ano, mířím na ovády a klíšťata.

Komáři taky na mě chtějí spolubydlit, ale na nich nepozoruji tu podivnou vlastnost, jakou mají ovádi a klíšťata. Takový komár přiletí, sedne a sosá. Žádná úvaha nebo dokonce strategie v jeho počínání není. Zato ti dva jmenovaní spolubydlící jednají z rozmyslem. Ty bestie vědí, kam na ně nedosáhnu nebo aspoň kde je neuvidím.

Už se mi to stalo příliš často na to, aby to byla náhoda. Cítím svědění, sáhnu… Něco nahmatám. Je to klíště? Není to klíště? Onehdy se mi to stalo v autě. Měl jsem na sobě krátké kalhoty a nahmatal jsem vetřelce v ohbí levé nohy. Věděl jsem, že Ljuba není doma. Zachránil mě soused. Co by se stalo, kdybych se ho nedozvonil? Vysálo by mě, jak to dělá pavouk mouše, vždyť klíště je tak trochu pavouk?

Taky ovádi na mě útočí na místech, kam nevidím a nedosáhnu. Dokonce si vyhlídli jedno místo na mém těle, pravou lopatku. Už jsem kousanců schytal asi pět a to jsme v půli léta. Čímž se dostávám k zásadní otázce: jak ty bestie vědí, že si na dané místo nedosáhnu a nejsem schopen se tam ani podívat? Není vidu, že jsem si vzpomněl na knihu Magie smyslů v říši zvířat. Co může takový ovád vědět o lidském zraku a konstrukci naší kostry? Nemůže o tom vědět zhola nic. Je to jako se čmelákem, který neví, že nemůže létat a proto létá. Ovád ví, že nejchutnější jsem na pravé lopatce a útočí právě tam, nikdy jinam. Budiž mi útěchou, že je to součást krásné záhady přírody.

Psáno pro ČRo Plus

_____________________________________________________________________

Na podzim vyjde můj román Sedmá vlna, závěrečný díl Arkadské série o Kubovi Nedomém a Dědkovi Čuchákovi. Na mém webu NEFF.CZ najdete povídání o vzniku obálky, skici Karla Jerieho a výklad, jak to všechno vzniklo a vzniká. Taky tu píšu o sci-fi a o všem možném, co se do Neviditlného psa nevejde.