Na zahrádce máme dva keříčky angreštu ( místně srstek, kudlaček) a jeden z nich letos okupovaly vosy a přispěly tak možná k bohaté úrodě , ale vázané asi tak , jako ukrajinské obilí.

Postavily si velkou papírovou kouli a bedlivě střežily okolí.

K jejich dobru je třeba přičíst, že nám vedlejší keřík dovolily celý obrat, se spotřebou jednoho žihadla. Pěkný příklad koexistence.

Moc jim to nepomohlo , bylo to vyloženo jako slabost.

Původně jsem ekologicky rozhodl ponechat je v klidu a úrodu jim věnovat. Doba, ale přinesla rozmazlenou potřebu „kudlaček „ na koláče a tím i mou mužskou povinnost je obstarat.

Hnízdo jsem odstřihl s celou větví a shodil na zem.

Výsledkem bylo , že hlídaly z pozemní základny a začaly budovat na stejném místě novou, vzdušnou.

Zkusil jsem mírovou , pohádkovou cestu a hraju si s nimi na Perníkovou chaloupku.

Tiše, brzy ráno se připlížím a lehce loupu plody jako děti perníček tak , aby baby nevěděly a nevylezly.

Zatím se to daří s nevelkou produktivitou, když na straně vchodu do chaloupky zůstává polovina úrody neskliditelná.

Baby jsou ostražité, nakonec mají proč , jsem útočník a svoje otoky si zasloužím.

Ale jsou slabší a funguje to jako u lidí.

Silnější vyhrává ,bez ohledu na morálku.

Červenec 2022.