S vedrem se každý musí popasovat sám a nejdůležitější je ignorovat knížecí rady.

Co je knížecí rada? Cosi od člověka, který má zcela jiné podmínky. Přesto před vámi dělá chytrolína a vysvětluje, že mu horko ani co by se za nehet vešlo nevadí, protože… Příklad: „Trvá jen krátko.“

Míní to, pitomec, v rámci roku. „Trvá jen týdny.“ Reálně vás ale horko může zabít za několik hodin, když nebudete fit a správně připraveni, a je to jako s každým jiným mučením. Čas je najednou nekonečný, zatímco umíráte žízní či na skřipci.

Jiný postřeh: většina lidí z kanceláře si ani nesvede představit, co obnáší pracovat za veder pod širým nebem. Takhle: oni se domnívají, že chápou, neboť to „přece zkusili“, ale neuvědomují si, že to zkusili na hodinu. Na dvě hodiny. Nikdy nepracovali na tropickém sluníčku šest hodin, anebo den za dnem, a zde mě pobavila jistota jednoho radila: „Holt musíš mít konstituci.“

Je to samozřejmě pravda a je to „jedna možnost“. Možná. Když vypadáte jako Tarzan či Lex Barker a máte i svalovinu jako Tarzan (či Lex Barker), tak se pochopitelně procházíte Afrikou (kterou se teď zrovna zvolna stává Evropa, což není poplašná zpráva) snáz, než člověk bez kondice. Ale pozor, ani Barker nepracoval a zda Tarzan, těžko říct, to si odpovězte po přečtení jeho příběhů a shlédnutí bezpočtu filmů.

Nepříjemný je každopádně pot, a to jak vizuálně, tak pachově. Ve filmech s Barkerem se, pravda, nijak zvlášť nevyskytuje a jistě by taky působilo divně, kdyby se Tarzan (Barker ho hrál ještě před Shatterhandem) otíral ručníkem po každém zhoupnutí se na liáně. Nebo by kvůli tomu odkládal Jane. „Ty - Jane. Já – Tarzan. To – ručník.“

I tady se dostáváme k prožluklým knížecím radám a jejich definici. „Kníže“ prostě řeší, že se potí, zatímco fyzicky pracující člověk, ten řeší, aby přežil osm hodin.

Fyzička, samozřejmě, ledacos zajistí - a neumím vyklučit z paměti obdivný výrok z oblasti hudební, abych pořád nezůstával u dřiny: „Karel, to ti byl borec. Vyšil sólo na bicí a ještě si zkoušel rychlé brejky, a přece na buben neskápla ani krůpěj.“ Když se nad onou větou zamyslím, napadnou mě tři vysvětlení. Buď měl Karel v důsledku pravidelného sportu fyzičku jako Tarzan, takže mlácení do bubnu jeho konstituci takřka nezatěžovalo, anebo už mlácení ovládal natolik zběhle a rutinně, že vždy vydal jen tu nejnižší možnou energii. Nebo tam byla klimatizace. A totéž platí, když kopete. Ta klimatizace tam ale nebude.

Alespoň po práci byste, pravda, měli zaplout kamkoli do chladu a hodně lidí má bohužel děsné horko i doma. Co s tím? Typická knížecí rada: „Ale tak z toho paneláku vylez, ty hnido, a lehni si někde na osušce prostě do stínu! Ty musíš k vodě.“

Anebo: „Ty nechodíš na plovárnu?“

Osobně horko, přiznám se, rád moc nemám a pokaždé dumám, jak to dělají ve Španělsku. V Indii. V Arábii. Nějaký pomyslný kníže mi samozřejmě vždycky odpoví. „Tam je větší vlhkost vzduchu.“ Anebo: „Jsou už zvyklí. Už se do toho narodili.“ Anebo: „Proto sem jdou.“ Anebo: „Je nikdo nepřinutí, aby pracovali přes poledne, ani to v Římě nejde.“

Osobně tedy vedra nemiluji, jak řečeno, ale každoročně pozoruji stejnou věc, a to i v případě, že nejsou tak výrazná jako letos. Jak se blíží konec srpna, začínám si zvykat. A když „vybuchne“ chlad, tak jsem zaskočen. Promluví v té chvíli nablblý knížepán ze mě: „Člověče, to není fér. Já se v tom vedru zrovna naučím žít a najednou abych topil.“

Když textoval F. R. Čech song pro Jirku Schelingera, vedrem očividně netrpěl:

Léto s tebou - YouTube