Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Současná doba, vymknutá z kloubů, je schopná považovat za "umělce" kdejakého pomatence. Například nějakého Davida Černého!

To je těžký.

Já jsem třeba měl a dodnes mám z Umění s velkým U knihy Raymonda Chandlera. Trpěl jsem za tento názor na druhém stupni základní školy i na škole střední, neboť standardní češtinář má jakoukoliv detektivku za škvár ekvivalentní rodokapsu.

Naopak dost kněh, jež mi byly prezentovány jako hodnotná umělecká díla, bylo pro mne totálně nečitelných.

A sochy či obrazy hodnotím líbí - nelíbí. A jsem rád, když poznám, co dílo představuje. Jestli Přízrak úsvitu nebo Dvé bradavic na zadku (to je taky citát z Chandlera).

Raymond Chandler byl spíš mistrovské řemeslo, ale to vážně není málo.

ad smradlavý prd:

Znám minimálně dva songy (jeden v češtině, jeden ve slovenčině), které se touto problematikou zaobírají. Jestli bych je považoval za umění, to se neodvážím říct.

K tomu filmu: musel byste definovat, co na filmu je to umění. Jestli je to výhradně námět (v tomto případě banální), pak by veškerá omáčka okolo (režie, kamera, zvuk, herecké výkony) byly jen lépe či hůře odvedené řemeslo bez uměleckých ambicí. Anebo je uměním každý aspekt filmu, námět je jen jedním ze střípků tvořících nějakou komplexní mozaiku a subjektivní hodnocení, zda film za umění považuji nebo ne, je pak hodnocením dopadu té mozaiky na moje emoce.

Když to překlopím třeba do malířství: může být excelentně zpracovaný banální námět uměním? Já myslím, že zrovna o tomhle nikdo moc nepochybuje (kdyby ano, mohly by se i největší světové galerie smrsknout na velikost jednoho - dvou sálů velikosti maloměstského kulturního domu).

Matematika vás může duchovně obohatit o mnoho řádů více než jakékoliv umění ovšem za cenu daleko větší práce při "tvorbě" i "konzumaci".

Hlavní příčina proč osobně uměním převážně pohrdám, je, že jsme se od Albrechta Dürera, který na každé rytině měl nějakou vědu, patonská tělesa, tabulky s prvočísly (protože o tom měl povědomí) dostali k malířům, kde nerozeznáte plátno od hadru na otírání štětce. Tedy snaha "sdělit" - cokoliv - výrazně dominuje nad pracovitostí.

Neberte si matematiku do úst. To je nad vaše schopnosti!

I umělecký kovář dostane zakázku na dílo teprve potom, co se předvedl že umí a to zadarmo, že -

a v honorářích si může následně úročit tu svoji první práci.

Tak to bývalo s uměním všelijakým staletí, tisíciletí a tak by to mělo fungovat i dnes

Tehdy ovšem byli mecenáši, kdežto dnes si za většinu z nás na mecenáše hraje stát a kolik asi tak umělci dají dohromady hlasů?

Jak se pozná umění od braku? Nebo: Může být umění něco, co je současně k něčemu? Nebo: Je umělecká kvalita měřitelná (třeba procentem obdivovatelů)? Nebo: Stačí, když se to "líbí" aspoň autorovi? Nebo: Je "umění" cokoli, co vytvoří "umělec"? A naopak?

- a pozná se vůbec? A může být svěle napsaný brak uměním?

- může, bezpochyby. Případně něco, co je k něčemu, může mít uměleckou hodnotu

- měřit a kvantifikovat můžete cokoliv, stačí zvolit nějakou metodu. Ale výsledek měření bude mít jen takovou hodnotu, jakou mu budete přikládat. Příklad: můžete průzkumem kvantifikovat, že se dílo líbí přesně sedmi lidem z tisíce oslovených. Můžete vyslovit soud, že oněch 7 promile je málo na to, aby dílo bylo považováno za kvalitní. Ale pokud budete patřit mezi těch sedm, nemá pro vás metoda ani výsledek toho měření vůbec žádnou výpovědní hodnotu, protože vám se to prostě líbí

- jedna z definicí umění říká, že umění je to, co je za něj společností považováno. Jinak řečeno, samotný autor nestačí, chce to alespoň další dva lidi, kteří by vytvořili společnost :-)

- z předchozí definice vyplývá, že dílo musí být společností za umění pokládáno aby bylo uměním, bez ohledu na to, jestli ho vytvořil umělec. A jiné definice UNESCO mimo jiné předpokládají, že umělec je ten, kdo vytváří umělecká díla a je společností za umělce považován